Charliin (nejen) hráčský občasník

Zápisky z Osirisova chrámu (4)

12. prosince 2014 v 17:55 | Charlie
Je to těžší a těžší a já jen doufám, že to nevzdá můj (ne)herní počítač. Zápasím s krokodýly, mumiemi, obyčejným během i skákáním. Snížila jsem si grafické rozlišení, ale v některých velkých místnostech se spoustou detailů se to holt seká. Máte-li rádi Egypt, Laru Croft a vlastníte-li herní počítač, budete si libovat. A ty hádanky jsou vážně vydařené.

Dostala jsem se do další hrobky. Je velká, zčásti zatopená... a nelibě to tam páchne. Crystalové použili podobný element, jaký se objevil v posledním Tomb Raideru - vznětlivý plyn. Ten je skrz prastaré potrubí veden celou hrobkou a hodně si s ním pohrajete.

Pohled na mapu. Aktuálně se nalézám v té červeně vyznačené části. Přede mnou je Tomb of the Lamplighter - Hrobka lampáře. Hvězdičky označují bonusové hrobky. Zrovna dnes jsem jednu opustila, nedokázala jsem ji zatím vyřešit. Ty vybuchující koule opravdu nemusím.

Když k vám mluví Seth, svět zežloutne.

Vstup do Hrobky lampáře.

Jako obvykle se lanem chytám zlatého kruhu. Lara občas dělá legrační pohyby, když takhle zachycená leze nahoru. Někdy jako by nechtěla vylézt, pořád leze přes roh nahoru a dolů.

Ano, celkem dost to tu bouchá.

A za mnou se řítí další krokodýlí potvora...

Právě jsem se dostala přes dost náročný úsek, tak jsem si to musela vyfotit...

Zápisky z Osirisova chrámu (3)

10. prosince 2014 v 21:39 | Charlie
Převozníkova hrobka - hrobka v Sobekově části chrámu - mi dala více než zabrat. Na krokodýly už jsem si zvykla, ale rychle plynoucí řeka plná ostnatých koulí a rotujících ostnatých válců, na kterých na konci dokonce sedí krokodýlové plivající oheň, a pak skákačka přes bortící se sloupy, když Lara neposlouchá a neposlouchá a ovládání mi stále úplně nesedlo... buď to, nebo se nechat kousnout Požíračkou do zadku. Výsledkem je má úžasná statistika úmrtí. Skoro stovka - kdo to dotáhne na kulaté číslo, měl by dostat metál :-)

Tohle bude vyžadovat pečlivé načasování.

Do téhle vody se mi vskutku nechtělo, naštěstí to šlo horem...

Ouvej.

Au.

Ty sloupy vážně nevydrží dlouho.

Konečně klid - a malá odměna.

Budiž světlo.

Výsledek.

Tak, která truhla to bude?


Zápisky z Osirisova chrámu (2)

10. prosince 2014 v 0:04 | Charlie
Kousek po kousku skládám dohromady tělo nebohého Osirise. Jeho božská duše a jeho příbuzní mi díkybohu pomáhají. Seth opět ukázal svou zvrácenou tvář a postavil mi do cesty Khepriho, kterého přetvořil z boha na monstrum. Kutálet se na obří kouli společně s jejím majitelem, obřím skarabem, nebo jak říkáme nepoeticky my, hovniválem, bylo skutečně o život. Hra mi ihned po skončení každé hrobky ukazuje, jakých výsledků jsem dosáhla. No, při boji s Kheprim jsem umřela podle statistik celkem devatenáctkrát. To víte. Je to koule, takže po ní nemůžete běhat všude, ale v určitém momentu spadnete. Pak taky Khepri nemá radost, že mu tancujete na jeho díle, takže se vás snaží zbavit. Dělá v ní díry, které začnou rychle hořet, plive na vás oheň a aby toho nebylo dost, pozve na vás i své menší bratříčky. To se pak umírá jedna báseň. Ale souboj to byl napínavý, to ano. A vyvázla jsem z něj nakonec úspěšně. Teď je na řadě Sobek, krokodýlí bůh. Už mě pár posvátných krokodýlů okousalo...

Právě jsem se dostala z ošklivé pasti...

Lara JE na obrázku. Ehm. V té díře.

Jedna z bonusových hrobek. Někdo ji hezky vydláždil.

Hrobka stříbrokováře (Silversmith).


Prozkoumávání prastarých zpráv je pastvou pro oči.

Seznamte se. Apep, pokud se nemýlím.

Souboj s tímto plazem byl začleněn do zajímavého zrcadlového hlavolamu...

Ruka je na svém místě. Líbí se mi, jak k ní obdivně hledí.

Osirisova svatyně se otevírá...

...a díky jejímu obsahu jsme proměnili noc v den.

Osirisova svatyně v celé své kráse. Na podstavcích přibývají nalezené části jeho těla. Vzpomínáte na osirisovský mýtus, jak jsem o něm nedávno psala? Tvůrci hry ho začlenili do příběhu jako aktuální puzzle. Skládačku, chcete-li to hezky česky. Doslova:-)

Ó velký Khepri, omlouváme se za to, co musíme udělat... Kvůli svému mnohočetnému umírání jsem Isidinu repliku slyšela hodněkrát.

Je značně hořlavá a dobře se kutálí. Z čeho asi je Khepriho kulička?

Lara zblízka.

Krátké zastavení před pyramidou.

Míříme na návštěvu za dalším bohem, kterého si Seth podmanil. Na řadě je Sobek.

Busta krokodýlího boha...

...a jeden z jeho velmi neodbytných válečníků.

Zápisky z Osirisova chrámu (1)

9. prosince 2014 v 17:07 | Charlie
První věc, co jsem po ránu udělala, bylo stažení a nainstalování Lara Croft and the Temple of Osiris. Crystal Dynamics mi jakožto pisatelce tohoto oficiálně fanoušskovského blogu poskytli kód ke hře pro mou potřebu zdarma. Taková příjemná předvánoční pozornost. Tudíž jsem se do toho pustila...

Můj první dojem ze hry je velmi pozitivní. Hudba zní fantasticky a egyptský dungeon je prostě egyptský dungeon plný monster, hádanek a pastí. Zvolila jsem single player, protože si chci hru nejdřív vychutnat sama a když budu později chtít, zkusím to i s dalším(i). Od Isis jsem proto dostala Osirisovu hůl, díky níž jsem s bohyní v kontaktu a ona se mnou může rozmlouvat. Čtveřice se pochopitelně v určitých chvílích schází celá nehledě na to, kolik hráčů hraje. Je příjemné mít za spojence pár bohů a hrr-archeologa. Taková společnost se k Laře hodí víc než nějaká ukňouraná Sam.

Docela problém mi ale dělá ovládání; ta hra má spoustu možností, Lara (a zřejmě i ti ostatní) umí plnit docela slušnou škálu úkolů, ale k tomu je potřeba taky hodně tlačítek. Trochu problematické jsou už samotné směrovky, na nutnost jejich kombinování jsem si ještě zcela nezvykla, takže to občas vypadá, jako by se Lara zbláznila, když běhá kolem lékárny dokola a nemůže ji sebrat...

Setkání s Požíračkou duší bylo skutečně blízké.

Nahoru se naštěstí nedostala.

Ano, Lara je v tom, co vypadá jako vybuchující mišmaš. A ta mumie mi zrovna nechala lékárnu tak vysoko...

Osirisova hůl má zajímavé schopnosti.

Pyramida ve svitu měsíce.

Radši ven...

A je zavřeno.

Poblíž Osirisovy svatyně.

Tak tohle není Osiris.

Ale nechal po sobě kousek Osirise. Teď ještě ty ostatní...

Vítejte v hrobce Strážce času.

Zítra...

8. prosince 2014 v 14:33 | Charlie
...vyjde Lara Croft and the Temple of Osiris, to jistě víte. Objevil se taky nový screenshot, na kterém si můžete prohlédnout zblízka všechny čtyři postavy.

Charlie a Guardian of Light

5. prosince 2014 v 21:04 | Charlie
Správně, Guardian of Light. Za pouhé čtyři dny vyjde Lara Croft and the Temple of Osiris a já teprve prozkoumávám její starší sestřičku. Dlouho mi vůbec nepřišlo na mysl, že by mě tenhle styl hry mohl bavit. Od jejího vydání uplynul už nějaký ten rok, já si oblíbila spoustu her, které vůbec nejsou Tomb Raider, a nakonec jsem vyzkoušela demo GoL. Odehrála jsem tak první level a vtáhlo mě to. Takže jsem jako předčasný vánoční dárek dostala od kamaráda Lařino dobrodružství s Xolotlem...

Příjemný způsob, jak trávit čekání na nový díl Lary Croft...

Osm!

1. prosince 2014 v 19:13 | Charlie
Je prvního prosince, což znamená, že za třiadvacet dní přijde Ježíšek. A my příznivci Lary Croft můžeme odpočítávat zbývající dny i do jiné, bližší události: 9. 12. vychází Lara Croft and the Temple of Osiris. Příjemné zpestření předvánočního času, viďte?

Desátého října

10. října 2014 v 11:02 | Charlie
Od vydání The Resurrection, hry od LaryHCroft, uplynul již přibližně měsíc, a musím přiznat, že moc ráda vidím úspěch, který mezi hráči vzbudil. Já sama žádnou recenzi nenapsala, protože bych prostě nemohla být objektivní, můžete si ale přečíst recenze od hráčů na TRLE.net.

Trochu mě mrzí, že už jsem sem dlouho nenapsala žádný pořádný článek. Jenže už je to hrozně dlouho, co tenhle blog vedu, nemám z toho v podstatě nic a můj zápal pomalu vyprchává. Navíc jsem poslední dobou - v posledních letech - Tomb Raider sérii pořád víc a víc nevěrná. TR byl vždycky hrou především mé sestry a já s ním mám nostalgický vztah, ale teprve nedávno jsem se seznámila s hrami, které mě opravdu oslovily. Mám na mysli především tituly žánru rpg, o některých jsem sem již psala - série Baldur's Gate, Planescape: Torment, momentálně mám rozehranou sérii Icewind Dale a The Elder Scrolls, tedy Skyrim a Oblivion... Tomb Raider šel trošku stranou, to přiznávám, nicméně poslední dobou mám čím dál tím větší chuť ponořit se zase do TR3. Od začátku října zase pobývám v Praze a v metru mi na mysli často vytanou londýnské levely, hlavně Aldwych. Nikdy jsem je moc nemusela, snad mi přišly těžké, a teď na ně mám chuť. S vybarvujícím se listím se mi vybavily levely ze skotské vysočiny z TR3 Gold, moje oblíbené...

A chybí mi psaní. Nebo aspoň pocit, že vím, co dělám.

Úúúnava...

8. září 2014 v 16:10 | Charlie

...ne, ne únava materiálu. Jsem prostě utahaná. Jedna část státnic za mnou, zítra zbytek, pak padnu a pak... snad budu mít sílu zapnout počítač a zahrát si třeba nový TR LaryHCroft a nafotit nějaké screeny. Nebo budu pokračovat v psaní očíslovaných mini úvah a postřehů o tom, jako poznatky nám TR dal.

Cílová rovinka

31. srpna 2014 v 10:01 | Charlie
Nejsem sportovní typ, ale tyhle metafory se holt hodí. Jak LaraHCroft, tak i moje maličkost - obě se blížíme k cíli toho, o co nám poslední měsíce šlo.

LaraHCroft vydala a zase stáhla svůj nový TR. Nelekejte se, brzy se zase objeví. Naštěstí totiž rychle přišla na to, že ve hře zanechala pár neodpustitelných chyb, takže teď znovu probíhá testování a dodělávání. Prostě nechceme, aby se opakoval ten ošklivý bug z The Complicated Case. Snad je to otázka nanejvýš týdne.

No a mě čekají od pondělí za týden státnice a obhajoba, tak doufám, že mi budete držet palce...

LaraHCroft se pomalu řítí do finále

11. srpna 2014 v 11:00 | Charlie
Předevčírem mi byl předveden další dokončený level z chystané hry mé sestřičky. A podle toho, co mi vyprávěla, postupuje nyní opravdu rychle a nemá daleko od dokončení hry. Chybí jí poslední level a závěrečná bitka či cosi, co nemohu specifikovat, několik příběhových cutscén a nějaké detaily.

Třeba název... tedy alespoň já si nejsem jistá, jak se vlastně její dílko jmenuje, i když nějaké názvy v přípravě má.

Lara se v připravovaném TR udělá výlet v podstatě kolem celého světa, do koutů naší zeměkoule od sebe dost vzdálených. A ještě dál, a nemám na mysli vesmír. Někdo probouzí sílu, která měla zůstat spát. Naštěstí staré příběhy nabízejí cestu, jak starověkého boha zastavit. Ten, kdo ho probouzí, ale Laru rozhodně neuvítá s otevřenou náručí.

Tentokrát včetně dabingu, žádné titulky.

Dokončení se zdá být otázkou několika týdnů.

LaraHCroft se pustila do mírné rekonstrukce

7. července 2014 v 14:21 | Charlie
Rekonstrukce blogu tu občas probíhá. Obvykle ji provádím především já. Z mé zkušenosti má tři fáze...

1.
Čas od času dojdu k názoru, že se blog proměnil v šílený labyrint, nepředstavitelný chaos, řadu slepých uliček a je prošpikován samými bludnými kořeny. Dojdu tedy k úvaze, že s tím už konečně musím začít něco dělat. Začnu nad tím přemýšlet, v hlavě spřádám samé skvělé plány a vidím, jak přehledně a úžasně by to mohlo vypadat...

2.
Druhá fáze spočívá v tom, že se do toho člověk vážně pustí. Když se najde čas a nějaká ta hodinka se tomu obětuje. Tu u grafického editoru, tu přepisováním zastaralých informací, předěláváním mých i sestřiných slohových útvarů, editováním v editoru blogu, který kolikrát klade největší překážky prostě tím, že se odmítá načíst nebo najednou přestane spolupracovat. Ale jeden článek je hotov, s nadšením předvádím LHC, ta nadšeně souhlasí, že to konečně vypadá k světu, druhý článek...

3.
...se třetím článkem to stejně jako se třetí fází začíná vypadat bledě. Protože se dostáváme do fáze, kdy si člověk uvědomuje, že to přece jen bude hodně práce. A že když to nejsou žádné převratné novinky, tak se do těch opravených oblastí hned nepohrnou nadšení návštěvníci. A že už se do toho člověku vlastně nechce. A tak to zase nechá potichu vyšumět do ztracena. Tím člověkem myslím sebe, a můžu vám prozradit, že podobně probíhají i úklidy mých pokojů. Akorát že tam se vždycky zaseknu u knihy nebo u krabice s drobnostmi z dětství.

Teď - respektive před nějakým tím dnem, začínám ztrácet přehled o čase, ale od toho jsou prázdniny - se do mírné rekonstrukce pustila LaraHCroft. Mohla bych být zlá a nechat vás rekonstruovanou oblast hledat, ale budu od té dobroty a prozradím vám, že se to týká článků o lokacích a levelech jednotlivých her. Akorát že zatím jsou hotové jen dva články a s tím třetím to maličko vázne, protože LaraHCroft pracuje na své hře. (Ale že ta vypadá slibně!)

Tak jsem otestovala LařeHCroft tři levely

1. července 2014 v 16:48 | Charlie
Asi mě zabije, že to sem píšu, ale já teď momentálně jinak nemám tuchu, co sem vymýšlet, aby to s Tomb Raider souviselo. Můj mozek přepnul do prázdninového režimu a to znamená, že nespolupracuje. Přesto mě ale včera odpoledne a dnes dopoledne LaraHCroft přiměla k tomu, abych zasedla k jejímu počítači a zahrála si tři levely ze hry, kterou chystá. A musím uznat, že se jí to daří. Od svých prvních pokusů, na které teď nostalgicky vzpomíná, ušla už kus cesty.

Bohužel nemám žádné screenshoty, ale třeba bude LHC tak hodná a nějaké vám ukáže.

Nesmím prozrazovat žádné detaily chystaného příběhu. Mohu pouze říct, že první a druhý z těchto tří levelů se odehrávají na exotickém ostrově s půvabnou džunglí a velmi krvelačným chrámem. Vždycky, když jsem nějakou tu past zahlédla, otočila jsem se s vražedným pohledem na sestřičku a slíbila jsem jí, že ji zabiju, ale nakonec jsem s těmi pastmi žádný velký problém neměla, připravila je dobře, a musím ji pochválit, že omezila věci, které nemám ráda, třeba časovky a skákačky. Nepřátelé jsou umístění tak, že jsem mnohokrát nadskočila na židli a málem jsem jí vylila sklenici s pitím do klávesnice. Možná někomu nemusí vyhovovat, že její levely jsou dost rozlehlé a hráč se musí na hodně míst vracet, ale LHC to tak má ráda (aby se místností, se kterou si dala hodně práce, hráč neprohnal jak namydlený blesk a vůbec ji nevnímal...). Využívá textury a prvky z klasických dílů, a daří se jí opravdu sugestivně navodit řádnou atmosféru. V azurové vodě si plave pár rybiček, v opuštěném chrámě si vytvořily doupě zákeřné nestvůry a když dáváte pozor, najdete ve větvích stromů nejeden poklad.

Třetí level, který jsem dohrála dnes ráno, se prostředím od předchozích dvou diametrálně liší. Místo džungle se ocitáme v techničtějším prostředí, na palubě velké lodi. Lara tam pochopitelně není na výletní plavbě a v cestě jí stojí nejen spousta beden.

Užijte si prázdniny!

27. června 2014 v 12:49 | Charlie
Když jsem dnes ráno při stěhování z koleje viděla to množství lidí ve "formálnějších" oděvech (ono se dneska vážně chodí pro vysvědčení v minikraťasech, průhledných halenkách a šteklích o patnácti číslech?) s kytkami a obaly na vysvědčení, uvědomila jsem si, že prázdniny už jsou vážně tady. Sice mi ještě zbývá nějaká ta práce, ale v podstatě už je mám taky. Navíc je léto tak akorát... Takže bych vám chtěla popřát co nejpříjemnější prázdniny (nebo příjemnou letní pracovní dobu, pokud už nejste školou povinní). A když se nebe zatáhne a polezete nudou po zdi, vzpomeňte si třeba na náš blog nebo si zahrajte nějaký svůj oblíbený Tomb Raider (a klidně nám pošlete své screenshoty nebo dojmy!).

Mám takový pocit, že je dneska nějaký významný den

9. dubna 2014 v 12:10 | Charlie
Aha. Už vím. Máme výročí, teda blog má výročí. Dnes je 9. 4. 2014 a je to tedy sedm let ode dne, co LaraHCroft blog založila. Vlastně mě to trochu děsí. Najednou je mi nějak hodně let a můj život je nějak jiný. A musím se přiznat - já z toho psacího rytmu, pokud jde o tuhle stránku, už před dlouhou dobou vypadla, a nemyslím si, že se do toho znovu vpravím. Nemyslím, že končím, ale nevím, co vlastně dělám.

Každopádně díky všem za mnohaletou podporu, obzvlášť pokud se s námi někdo drží už těch sedm let. Díky.

Odpočívám na temném ostrově

18. února 2014 v 22:11 | Charlie
Někdy potřebuju vypnout. Prostě vypnout, nemyslet na to, co se děje kolem, nemyslet na starosti a na věci, co se hrůzyplně pověsily nad horizont. Nebo trochu toho času zabít. Nebo zakroutit krkem své momentální nenaloženosti. Bohužel na sobě nemám žádný čudlík "vypnuto/zapnuto", tak to musím řešit jinak. Někdy je prostě skvělé zase si pustit Tomb Raider, nemyslíte?

Fascinuje mě pár věcí:
1) I když jsem celou tu hru hrála/viděla už mnohokrát, pořád na ni mám čas od času chuť.
2) Jsem hráč nostalgický. Zřejmě to všechno pořád vidím očima svého dětství. Když jsem byla malá holka, tak kolem jedenácti let, a otevřel se přede mnou ten úžasný a přitom i docela děsivý svět TR... Je pravda, že věci, co mne tehdy děsily, mne už dnes neděsí - tedy když o nich vím. Když na mne najednou skočí nějaký nepřítel, vždycky nadskočím a kolikrát si přitom i vyliju čaj, praštím se do hlavy nebo do něčeho jiného, a tak dále...
3) Proč je všechno najednou menší? Nejen babiččina zahrada a strom, na který jsem tenkrát tak ráda lezla. Vypadalo to tak vysoko, a dnes mám tu nejvyšší větev sotva k ramenům. A to nejsem moc vysoká. A i ty levely ve hře se mi zdají kratší. Asi to bude proto, že je tak dobře znám, prakticky jdu po paměti. Moc bych se nedivila tomu, kdybych to dokázala hrát i poslepu.
4) A stejně pořád objevuju něco nového a pořád si tu hru užívám. Najednou se rudého démona nebojím, takže si ho konečně můžu důkladně prohlédnout a pořádně ho otravovat a provokovat, he he. Za ty roky jsem se celkem obstojně naučila anglicky a taky spoustu různých drobných znalostí, a najednou se mi při poslouchání rozhovorů spojují věci, které se mi dřív nespojily. Zatímco dřív jsem rozhovorům postav - Lary, otce Patrika, viselce, démona Verdileta - naslouchala takřka s posvátnou hrůzou, teď si užívám jejich geniální humor.
5) No řekněte, není to fascinující, jak se věci mění, a přitom zůstávají stejné?

Vychutnala jsem si zvony Říma i alarm ruské ponorky a teď mi v uších zní houkání sov temného ostrova. Moment, vlastně už ne, já už tu irskou lokaci dohrála. Takže se přede mnou zase tyčí mrakodrap, a ten já málokdy zdolám, kór když na ty technické lokace moc nejsem.

A co vy, máte aktuálně rozehraný nějaký TR?

Valentýn - a co?

13. února 2014 v 21:51 | Charlie
Zapomeňte na Valentýn, 14. února je pro nás fanoušky Tomb Raider důležitý z úplně jiného důvodu. Pamatujete? Lařiny narozeniny.

Vím, že tento obrázek tu už byl, ale nedokážu mu odolat:-) (autor: ZCochrane)

Nejhorší vždycky je uklízet sama po sobě

4. února 2014 v 10:53 | Charlie
Už strašně dlouho mě pálí rubrika Zajímavosti. Možná tomu nebudete věřit, ale v této chvíli se v ní nalézá 233 článků. A víte co? Je to hrozný chaos. Snažím se to organizovat, tvořit rozcestníky, aby ty články neupadly v zapomenutí, ale mám pocit, že čím víc se o to snažím, tím horší to je. Pustila jsem se proto do malé reorganizace této rubriky. A začala jsem se sekcí o tom, co se v Tomb Raider zajímavého objevilo. Tento rozcestník se nyní jmenuje "Archeologie" Tomb Raider a slouží k tomu, aby vás dovedl ke všem těm skutečným i mytickým postavám, lokacím, artefaktům a symbolům, památkám a filmům, hrám, literárním odkazům... prostě ke všemu skutečně historicky doloženému, současnému i mytickému, co se v TR objevilo. Snad je to teď přehlednější. A další na řadě je rozcestník samotné sekce Zajímavosti...

Hups do závěje!

22. ledna 2014 v 10:53 | Charlie
Tak jo, napadl sníh. Škoda že už nejsem malá. Ještě před nějakými deseti lety bychom společně s LHC skákaly z jedné hromady sněhu (smetené na ulicích z chodníků) do druhé a užívaly bychom si představu, že jsme na vrcholcích Himalájí, jako Lara. Teď už se pode mnou bohužel každá sněhová hromada rozboří... A v Praze se stejně rychle rozjezdí do hnusné hnědé břečky.

Který Tomb Raider se vybaví vám, když napadne sníh?

Proč by se mi hodilo být dobrodruhem

14. ledna 2014 v 11:54 | Charlie

Lara patří k těm šťastlivcům, kteří mají jistý talent. Zřejmě to bude vrozená schopnost, se kterou se ale nerodí všichni. Říká se tomu "být dobrodruhem", a tím je myšleno být tím úžasným dobrodruhem, který ať si umane cokoliv a jakékoliv překážky se mu postaví do cesty, všechno nakonec úspěšně rozdrtí a získá to, co chce. Ne každý, kdo si říká dobrodruh, je takový - na každého takového šťastlivce, jako je Lara nebo třeba její konkurent Indy, připadá spousta "dobrodruhů", kteří dosáhnou tak akorát toho, že jejich kosti dláždí cesty těch úspěšných.

Někdy si říkám, že by se mi taky hodilo mít tenhle Lařin talent. Napsala jsem si i malý seznam toho, co by se mi vážně hodilo:
1) Dobrodruzi jako Lara vždycky otevřou knihu na tom správném místě. Nebo narazí na nápisy na zdi (tisíce let nikým nespatřené a velice vzácné!), které zrovna potřebují. No není to nespravedlivé? Pravda, nejsem archeolog, a tak se mi nestává, že bych při kutání v nějaké staré hrobce spadla někam, kde bych vážně potřebovala ukazatel. Ale jakožto studentka literatury neustále po něčem pátrám v knihách a i když je mám ráda, kolikrát nad nimi musím strávit mnohem víc času, než na kolik mám sil. Bylo by fajn vědět, že bych mohla otevřít knihu na libovolném místě a přesně bych viděla to, co zrovna potřebuji.
2) Její argumenty jsou neodmítnutelné a nezpochybnitelné. Jestlipak už jste někdy psali nějakou akademickou práci?
3) Lidé jí nikdy nepřekážejí v cestě - alespoň ne dlouho. Mám Prahu ráda, opravdu moc. Jsem šťastná, že moje fakulta sídlí uprostřed Starého Města a já se tak pořád můžu kochat zákoutími staré Prahy, ale ti turisti... turisti jsou všude. Kolikrát už jsem si přála mít arzenál jako Lara...

Napadají mne i další věci. Co by se hodilo vám?
 
 

Reklama