Charliin (nejen) hráčský občasník

Jak vyfotit Laru

20. května 2016 v 10:01 | Charlie

Jak vyfotit Laru. Jak vyfotit Laru? Klidně tam může být ten otazník, protože tohle není návod. Už skoro nedokážu hrát Tomb Raider bez toho, že bych nevyfotila nějaký screenshot. Když vidím nějaký dobrý záběr, je škoda toho nevyužít. Jenže ony ty dobré záběry bývají často krátké, kolikrát to jsou vteřiny, kdy bych mohla Laru zachytit v pohybu nějak zajímavě. Jistě, když ji prostě nechám stát a rozhlížet se po krajině, tak si můžu fotit do aleluja, ono to prostředí v TR je obvykle krásné a zajímavé i samo o sobě, ale s tou Larou v nějaké pěkné póze je to většinou lepší.

Jenže je to skoro nemožné. Vzpomínáte si na Dášenku? Moje oblíbená knížka z dětství. Nikdy nezapomenu, jak Karel Čapek popisoval její růst, jak jí vyprávěl a jak se jí snažil vyfotit (a jak nehezky jsem tu svou knížku tehdy pokreslila, no jo, byla jsem malá a nerozumná). Taky máme doma psa a dobrá fotka vyšla tak jedna z deseti, jinak to byla spousta rozmazaných šmouh.


Lara se sice nerozmazává, ale i tak umí dělat na obrázcích neplechu. Hráč se musí soustředit na příliš mnoho věcí: na ovládání, na to, co se ve hře zrovna děje, na to, aby ve správnou chvíli záběr vyfotil... Screenshot většinou vůbec neodpovídá tomu, co jste si představovali. Důvody se různí:
  • Lara se prostě hnula / utekla / skočila někam rychleji, než vy jste dosáhli na správný čudlík / nebo než to počítač stihl vyfotit
  • Lara skončila někde mrtvá, protože jste si nevšimli, kam skáčete / že vás najednou obklopilo příliš mnoho nepřátel / protože jste omylem stiskli něco jiného než jste chtěli a skončili jste v jámě plné pichlavé smrti
  • zapomněli jste, čím se fotí, nebo jste se prostě netrefili, a ten úžasný záběr vám prostě utekl a ne a ne ho zopakovat. Nejhorší je, že většina těch nejlepších možných záběrů vám uteče prostě proto, že teprve v průběhu akce/skoku/bitky vás praští do očí, jak úžasná scéna to je, ale nestihnete to vyfotit a zopakovat to nejde nebo se to aspoň moc nedaří.
I když někdy i tak jsou ty screeny něčím zajímavé. Nikdy to ale není to, co jste vlastně chtěli.

Co zrovna hraju?

15. května 2016 v 20:03 | Charlie

Tomb Raider: The Last Revelation


Tuhle hru nemusím představovat, koneckonců jsme na blogu o Tomb Raider. A jistě jste si už všimli, že jsem se do hraní opět pustila, protože jsem zveřejnila pár článků ve svém hráčském občasníku a chystám se přidat pochopitelně i další. Zničehonic se mi prostě zase zastesklo po TR4, po Kambodži i po Egyptě, po Laře a hrobkách, mumiích, pyramidách, artefaktech... TR4 byl můj první TR a návrat k téhle hře je vždy příjemný. A stejně vždy najdu něco nového, čeho jsem si dříve nevšimla. Třeba secretů:-)

Diablo II


Stejně jako málokdy čtu jen jednu knihu, mám málokdy rozehranou jen jednu hru. LaraHCroft ráda říká, že jsem Laře nevěrná. Momentálně je to tedy kromě TR4 ještě Diablo II, klasické rpg se spoustou pekelníků a démonů. Společně s přítelem jsme objevili kouzlo multiplayeru a bušíme do démonů společně. Je to úžasné na odreagování. A jestli rádi ve hrách sbíráte předměty a skládáte lepší a lepší vybavení, můžete si tu podobných aktivit užít dosyta. Jen prostoru v inventáři je tu žalostně málo.

Pokud by vás zajímalo, o čem tahle hra je, můžete se podívat třeba na wikipedii.

Do Údolí králů

12. května 2016 v 10:39 | Charlie

Dokud sedíte v pohodlí své pracovny či knihovny, nebo se rozhlížíte po bezpečí muzea, máte pocit, že Egypt, to jsou samé úchvatné stavby a památky a artefakty. To ale nemáte úplnou představu. Za prvé, abyste se k něčemu zajímavému dostali, musíte si zvyknout na písek. Hory písku. Je všude - ve vlasech, v očích, v botách, brzy ho máte v mozku, vy sami jste písek. A i když vás písek nezastaví, pořád ještě vás mohou zastavit jiné věci. Třeba to, že nikdo vlastně neví, kde je to, co hledáte. Což je na jednu stranu výhoda, protože se jednak nemusíte prodírat řadami turistů, jednak je váš vytoužený poklad stále tam, kde má být. Ale stále ještě ho chrání škorpioni. A hádanky. A pasti. A mumie, kterým se vůbec nelíbí, když jim někdo šlape po hrobě.

Vzpomínky na Kambodžu

7. května 2016 v 12:25 | Charlie

Kambodža 1984. Angkor Wat. Nevím, proč se mi to vybavilo právě teď, na konci milénia. Chystám se do Egypta, čeká tam na mne speciální kousek, Horův amulet, dosud nedotčený chmatavými prsty vykradačů hrobek, protože ho zatím žádný nenašel. Žádný totiž nebyl jako já, světoznámá archeoložka Lara Cro... moment. Kde jsem tohle slyšela?

Kolikrát lze něco hrát/číst/vidět, než to omrzí?

9. dubna 2016 v 13:33 | Charlie
Jen krátká úvaha.

A nemám teď na mysli tu situaci, kdy znovu a znovu zkoušíte ve hře něco provést a nedaří se, postava stále dokola umírá nebo padá někam dolů a vy se musíte škrábat vzhůru či oživovat a snažit se znovu.

Hrozně by mě zajímalo, kolikrát jsem doopravdy hrála Tomb Raider. Většinu dílů už znám skutečně zpaměti, a zapínám je většinou spíš z nostalgických důvodů. Ani nejsem schopná hrát dlouho v kuse - neřekla bych, že "omrzet" je to správné slovo, každopádně u téhle hry ale dlouho nevydržím, na rozdíl třeba od jiných her, které hraju poprvé podruhé a je v nich pro mě stále ještě něco nového. LHC mi vyčítá, že jsem Laře nevěrná. No, já prostě ráda hraju a TR už znám.

Stejně to mám s knihami. Pořád čtu nové a nové, ať už to znamená to, že zrovna vyšly, nebo to jsou nějaké starší publikace a já je teprve poprvé vzala do ruky. Stále mám ale okruh titulů, ke kterým se vracím znovu a znovu a je to jako přijít domů. A vůbec mi nevadí, že už je mám skoro naučené zpaměti a že už dopředu vím, která replika teď přijde. Vychutnávám si je a čtu obvykle pomaleji než novinky, které, když mě opravdu chytí, jsem schopná přečíst za pár hodin.

A vaše dojmy z Cold Darkness Awakened?

31. března 2016 v 8:48 | Charlie

Stačilo mi asi deset minut hraní, abych věděla, že tenhle datadisk skutečně není pro mě. Hlavně to není to, co bych do Tomb Raider přidala.
  1. Nemám ráda tyhle zombie ala zombie apokalypsa. Ano, jednak se trochu bojím, jednak mi přijdou prostě hnusní. I ze zombie se dají vytvořit zajímavé postavy, už jsem se s nějakými sympatickými zombíky v různých médiích setkala, ale tohle skutečně moc nemusím.
  2. Vlny a vlny nepřátel... ne, to je přesně to, od čeho bych Tomb Raider radši osvobodila. Jako prvek DLC... ano, to mi nevadí. Když to není povinné pro toho, co chce dohrát základní hru, tak OK, někteří hráči to mají rádi a mohou se vyřádit. Ale pro mě to není
Slyšela jsem, že v průběhu pobíhání po základně musí člověk splnit i nějaké logické hádanky, ale k těm jsem se bohužel nedostala.

Čas, kdyby tak byl čas

18. března 2016 v 21:05 | Charlie
Mám časově náročnou školu, časově náročnou práci a časově náročné koníčky. Obzvlášť v poslední době si přeju, aby měly dny dvakrát tolik hodin, nebo abych dokázala zastavit čas, nebo aspoň umět čas vracet. A tak se mi často stává, že mě přepadne náhlá chuť něco konkrétního si zahrát, třeba právě Tomb Raider (nejradši bych si znovu zahrála celý Řím v pětce... a jedničku... a trojku vlastně taky... i čtyřku...), a přitom na to prostě není kdy. Škoda, že život nejde pauznout stejně jako hru.

Jak jsem zabíjela Laru

8. února 2016 v 14:45 | Charlie
Za každé úmrtí jedna čárka... náhodná přešlápnutí, bitky, špatně načasované skoky a podobně.

Celkem se tu odráží můj psychický stav během hraní - míra klidu/napětí, kdy zpočátku se mi dařilo dělat pěkné souměrné zářezy a pak to se mnou šlo jaksi z kopce. Čím křivější čára je, tím vypjatější situace to byla, čím tlustší, tím víc mě daná situace štvala...


Ano, abych to shrnula, dohrála jsem příběhovou část hry. Zabralo mi to trochu víc času, protože jsem se rozhodně nesoustředila jen na příběh, do mnoha oblastí jsem se vracela a prozkoumávala je a taky jsem odehrála kromě hlavní příběhové linie také datadisk Baba Yaga. Z toho mi vlastně chybí už jen doplnit challenge a nějaké ty dokumenty. Snažím se sesumírovat své dojmy ze hry a časem se tu pochopitelně objeví i článek na ně zaměřený. A udělala jsem i spoustu screenshotů, byť má Lara na mnoha z nich zavřené oči...

Baba Yaga poražena

6. února 2016 v 8:42 | Charlie
Tak, datadisk s postavou ze strašidelných ruských pohádek je úspěšně za mnou. Kolik času mi toto dobrodružství zabralo jsem si nepočítala, protože jsem zároveň odbíhala i plnit úplně jiné úkoly v základní hře. Moje dojmy jsou trochu smíšené. Ano, je to úžasné zapojení jednoho mýtu. Přidané prostory jsou úchvatné. Pointa příběhu mi ale docvakla mnohem, mnohem dřív než Laře. Na druhou stranu i tak jsou ty nové postavy zajímavé. Celkově mi to ale přišlo poněkud krátké, klidně to mohlo být o trošku delší a přidané prostory o trošku bohatší (a nevracet se tolik do hlavní hry).

Na co asi čeká tenhle chudák?

1. února 2016 v 20:13 | Charlie

Hrobky se se mnou nemazlí

1. února 2016 v 10:20 | Charlie
Některé z volitelných hrobek mi daly docela zabrat, někdy mi trvalo, než se mi podařilo vychytat ten správný okamžik k řešení problému a Lara mi přestala umírat. Ale Pit of Judgement si na mě asi zasedla a nehezky se bugla... Zlobivá bílá římsa se posunula a já hrobku nemůžu dokončit, protože se nedostanu nahoru. (A protože si nedělám moc často savy a checkpoint už si bug pamatuje, tak s tím nehnu. Možná příště.)


Ale ta létající mrtvá laň je zajímavý doplněk (nahoře nad Larou, trošku do prava).

Prostě pár momentek

31. ledna 2016 v 21:24 | Charlie
Mám teď poněkud napilno a tak jsem stále ještě Rise nedohrála do konce. Jistě si na to ale brzy chvilku najdu.

Vypadá to, jako by Lara měla strach ze sovětské propagandy.

Snad všechny scény s Atlasem jsou uchvacující.

Potápění se pod ledovou plochu se asi mou oblíbenou kratochvílí nestane, obzvlášť, když nahoře pobíhá horda žoldáků a já i z obrazovky cítím, jak ta voda musí být ledová.

Panáček a panenka

30. ledna 2016 v 23:18 | Charlie
I v tomhle ztraceném údolí si hrají děti. Kam se asi schovaly?


Děsivá skříňka

29. ledna 2016 v 17:41 | Charlie
Málem jsem vyletěla z kůže, myslela jsem, že tam někdo je...


Mimochodem, strašně mě štvou ta neustálá upozornění na blízkost volitelné hrobky.

Kdo si zahraje šipky?

Nejen já na fotkách vždycky spím

29. ledna 2016 v 9:28 | Charlie
Chtěla jsem včera při hraní udělat pár screenshotů. Ale vypadá to, že nejen já mám na fotkách častokrát zavřené oči:-)




Už za pár hodin začneme hrát

28. ledna 2016 v 11:55 | Charlie
Dnes je ten velký den, kdy vychází Rise ot the Tomb Raider na PC, takže i my si konečně můžeme tuhle hru zahrát. Už se mi pomalu nahrává do počítače. Až bude večer hra oficiálně spuštěna, pustíme se do toho. Potom dáme dohromady článek s našimi dojmy a těšíme se i na ty vaše!

All Hallows zdolán

29. prosince 2015 v 17:40 | Charlie
Nedávno jsem psala, že mám jeden velký rest - nikdy jsem nehrála All Hallows, bonusový level z Tomb Raider 3. Teď už mohu říct, že to neplatí, společně s LarouHCroft jsme celý tenhle level prozkoumaly - a řeknu vám, byl to skvělý pocit. Hrály jsme společně, jako jsme hrávaly dříve (to znamená LHC u klávesnice a já zaujala roli navigátora), chtěly jsme projít skutečně celý TR3 se všemi secrety, ale to se nám tak docela nepovedlo z časových důvodů, takže jsme to nakonec vyřešily stažením save. Celý ten level byl pro nás takovým příjemným dárečkem od vývojářů, který jsme si rozbalily na konci Štědrého dne.

Bohužel se nám nepovedlo udělat žádný screenshot, LHC totiž asi zapomněla zapnout před hraním Fraps. Tenhle screenshot obstaral strýček Google, ale řekla bych, že celkem dobře vystihuje moje pocity :-)

Mimochodem, během hraní jsem si často říkala, že už bych konečně měla o All Hallows napsat na blog nějaký pořádný článek. A pak jsem s překvapením zjistila, že už jsem to dávno udělala...

Vánoční maraton je v plném proudu!

21. prosince 2015 v 20:54 | Charlie
Nedávno jsem tu psala o svých předsevzetích. Rozhodly jsme se s LHC dvě spojit dohromady - hrajeme společně Tomb Raider 3 a společně pokoříme All Hallows. Už jsme prošly celou Indií a Nevadou, na řadě je Pacifik... A fandí nám i Lara:-)

Pravda, je poněkud pochroumaná. Už si nejsem jistá, jestli byla obětí hromádky vyželeného prádla nebo na ni mamka šlápla. Možná obojí...

Předsevzetí na konec roku

16. prosince 2015 v 15:26 | Charlie
Moje herní Vánoce začaly poněkud předčasně. Dostala jsem od přítele totiž Fallout 4, na který jsem se těšila, ale bohužel se ukázalo, že můj počítač je na něj příliš slabý. Přesto se ale blíží prázdniny, které bych kromě příprav na zkouškové a trávení času s rodinou ráda věnovala taky svým oblíbeným hrám, obzvlášť těm, na které mám nějaké příjemné nostalgické vzpomínky. Rozhodla jsem se dát si pár předsevzetí. Ta se obvykle dávají na začátku roku, ale na to kašlu. Moje předsevzetí - nebo plány či jak tomu mám říkat - jsou následující:

1) Nenechat blog zahálet. To znamená napsat na něj nějaký ten článek, za který bych se nemusela stydět.

2) Společné hraní! Nemyslím multiplayer. Ale prostě si jen se sestrou zase jednou sednout k nějakému TR a hrát. Výběr nechám na tobě, LHC:-)

3) Vyzkoušet si All Hallows. Ještě jsem se nerozhodla, jestli si stáhnu save nebo si stanovím výzvu a projdu celý TR3 s odhalením všech tajemství, ale určitě bych se chtěla do tohoto bonusového levelu podívat.

Rekapitulace října 2015

1. listopadu 2015 v 10:10 | Charlie
Říjen 2015 byl pro tento blog velmi rušný měsíc. Pro letošní rok byl také rekordní v počtu článků - celkem jich přibylo 62. Pojďme si shrnout ty nejdůležitější momenty.

RISE OF THE TOMB RAIDER - Nový díl se blíží, tedy alespoň na XBox. V říjnu se dostal do zlaté fáze a přibyla spousta videí. Přibyly gameplaye, trailery, dokumentární videa... Vývojáři zveřejnili spoustu zajímavostí ve vývojářských blozích. Pravda, ty jsme sem nedali všechny. Dozvěděli jsme se také třeba to, kdo je vlastně autorem soundtracku. Obohacena byla také galerie, přibyly koncepty i screenshoty.

SOUTĚŽ - Blog LaraHCroft se spojil s Kronikou Tomb Raider a společně jsme pro fanoušky TR vyhlásili soutěž. Ta stále ještě běží, takže se ještě můžete přidat k utkání o zajímavé ceny.

LARAHCROFT - Kromě toho, že pokračuje v rekonstrukci rozcestníků klasických dílů a v třídění článků, pustila se LaraHCroft také do nových projektů. Především načala sérii videí, ve kterých se s vámi Lara dělí o své tipy, tentokrát jsme se dozvěděli, jak správně sbírat malé lékárničky, aby to neodnesla vaše záda. Tvorba videí je trochu náročnější, takže je to běh na delší trať, jistě už se ale stejně jako já těšíte na další. Začala také s tvorbou stripů, najdete je v jejím Zápisníku. A prozradila nám také nějaké zajímavosti o Winstonovi.

CHARLIE - A které mé příspěvky byste podle mého názoru neměli minout? Například článek o Létajících ostrovech. Nebo žebříček nejděsivějších nepřátel. A můj návrat na Yamatai - procházku po tomto ostrově jsme ještě nedokončili, takže se můžete těšit na další zastávky i v listopadu.
 
 

Reklama