Charliin (nejen) hráčský občasník

Blog a můj prohlížeč se nechtějí dohodnout

14. dubna 2017 v 18:20 | Charlie
Už nějakou dobu - myslím, že je to tak čtvrt roku - mám docela potíže s blog.cz a s naším blogem jako takovým. Stránka se donekonečna jakoby znovu a znovu načítá. Na blogu mi nejdou videa a ani nemůžu napsat komentář.

Má někdo tip?

Používám prohlížeč Mozilla Firefox (52.0.2, 32 bitů). A popravdě jsem konzerva a na jiný prohlížeč se mi moc přecházet nechce.

Klasická Lara v Prorokově hrobce

29. října 2016 v 19:34 | Charlie

















Tak jsem konečně dohrála Rise na sto procent

29. října 2016 v 17:54 | Charlie
Bohužel nemám žádný aktuální screenshot, protože jak už jsem psala dřív, zlobí mě Steam (ani přenastavení kláves nepomohlo, nebo jsem to možná neudělala dobře). Tentokrát jsem teda nepočítala, kolikrát Lara mou rukou zemřela (jako při prvním hraní, jistě by to bylo zajímavé srovnání), ale řekla bych, že by to čísto tentokrát už nebylo tak vysoké. Celkově mi to nějak přišlo snazší.

Edit: Steam si to konečně rozmyslel, tak aspoň můžu podat důkaz.

Zajíček ve své jamce sedí

16. října 2016 v 20:21 | Charlie
Vážně, ani se nehnul. Radši jsem utekla.

Screenshoty z Highland Fling

2. října 2016 v 22:26 | Charlie
Tenhle Gold miluju. Tenhle level miluju. Po dlouhé době jsem si ho zase prošla, hezky pomalu, na etapy, a jako obvykle jsem opět nafotila hromádku screenshotů. Takže pokud máte rádi tuhle skotskou lokaci stejně tak jako já, doufám, že si je vychutnáte...

Nevěřte doutnajícím psům

26. září 2016 v 20:10 | Charlie

Jen tak

10. září 2016 v 16:52 | Charlie
A co jste dnes hráli vy?

Momentky z Tomb Raider Legend

6. srpna 2016 v 20:20 | Charlie
Po několika pokusech se mi na mém notebooku podařilo zprovoznit Tomb Raider Legend. Nedávno jsem upgradovala systém na W10 a ačkoli většina programů funguje správně, občas můj počítač poněkud trucuje. Naštěstí si nakonec dal říct, a i Fraps tak trochu fungoval, takže se mi podařilo udělat i pár momentek.

Věřili byste, že už je to víc jak deset let, co Legend vyšel? Duben 2006, takže deset let a nějaké čtyři měsíce. Je to strašně zvláštní pocit. Co jsem vlastně dělala před deseti lety? To mi bylo nějakých patnáct, hm. A taky jsem skoro pořád ležela v knížkách nebo něco hrála. Spousta zkušeností. Ale Legend zůstal stejný, nanejvýš mu trošku naleštili obraz. Víte, v téhle hře - a vlastně v celé trilogii LAU - je řada věcí, které asi nikdy nepřekousnu (mami! mamíí!), ale stejně mám Legend dost ráda. Jakmile ovládnete ovládání, je to vlastně dost lehká hra, taková odpočinková. Na prázdniny ideální. A ty Lařiny hlášky... úžasné. Na blogu z nich momentálně máme jen takovou ochutnávku, ale jistě by stálo za to dát to sem někdy celé.

Moucha? Pták? Nebo něco jiného?

Letní zpomalení

17. července 2016 v 11:58 | Charlie
Asi to znáte. Najednou jsou prázdniny a člověk má víc volného času. Ano, pořád mám v létě prázdniny, protože stále ještě studuju, i když je mám trochu osekané prací. A když na mě najednou padne tolik volna najednou, je to trochu šok. Ano, vždycky na začátku léta mám něco jako šok z práznin. Mám spoustu času, ale stejně jako Buridanův osel se nemůžu rozhodnout, co dřív, díky čemuž se zaseknu, zpomalím, a než se přizpůsobím, volno je najednou fuč.

Hodně teď hraju, hodně čtu, a na blog mi tak nějak nezbývá čas ani síly (a popravdě ani chuť). Samozřejmě to neznamená, že na něj zapomínám úplně. Stále hlídám novinky a když mě napadne něco zajímavého (zajímavějšího než tyhle plky o mé nenaladěnosti), určitě zase napíšu nějaký konstruktivnější článek.

Užívejte si prázdniny a léto!

Screenshoty z Karnaku

27. června 2016 v 19:29 | Charlie
Přiznávám, že je teď trochu nad moje síly snažit se napsat článek z Lařina úhlu pohledu. Vmyslet se do téhle dámy není snadné. Ale bylo by škoda nechat ty screenshoty ležet ladem, když už jsem je nafotila. Naposledy jsem hrála Tomb of Semerkhet, snad budu časem zase pokračovat.

Ten pocit...

26. června 2016 v 19:18 | Charlie
...když hledáte nějaké novinky, a pak si uvědomíte, že zíráte na svou vlastní stránku, kam jste poslední týdny neměli sílu něco napsat.

Zkouškové jde do finále.

Létající ninja

26. května 2016 v 22:57 | Charlie
Právě jsem v rámci odpočinku hrála The Last Revelation a narazila jsem na zajímavý bug. Jsem v The Great Hypostyle Hall, Werner už na mě poslal svou hordu žoldáků, a ti červení zlobí nejen tím, že se svými noži umí chránit před mými kulkami, ale také umí ručkovat. A tenhle to vytáhl na nový level.

Vidíte ten stín pod Larou? Tak ten není její.

A tady máme viníka.

Byl neodbytný.

Tak jsem mu to vysvětlila :-)

Jak vyfotit Laru

20. května 2016 v 10:01 | Charlie

Jak vyfotit Laru. Jak vyfotit Laru? Klidně tam může být ten otazník, protože tohle není návod. Už skoro nedokážu hrát Tomb Raider bez toho, že bych nevyfotila nějaký screenshot. Když vidím nějaký dobrý záběr, je škoda toho nevyužít. Jenže ony ty dobré záběry bývají často krátké, kolikrát to jsou vteřiny, kdy bych mohla Laru zachytit v pohybu nějak zajímavě. Jistě, když ji prostě nechám stát a rozhlížet se po krajině, tak si můžu fotit do aleluja, ono to prostředí v TR je obvykle krásné a zajímavé i samo o sobě, ale s tou Larou v nějaké pěkné póze je to většinou lepší.

Jenže je to skoro nemožné. Vzpomínáte si na Dášenku? Moje oblíbená knížka z dětství. Nikdy nezapomenu, jak Karel Čapek popisoval její růst, jak jí vyprávěl a jak se jí snažil vyfotit (a jak nehezky jsem tu svou knížku tehdy pokreslila, no jo, byla jsem malá a nerozumná). Taky máme doma psa a dobrá fotka vyšla tak jedna z deseti, jinak to byla spousta rozmazaných šmouh.


Lara se sice nerozmazává, ale i tak umí dělat na obrázcích neplechu. Hráč se musí soustředit na příliš mnoho věcí: na ovládání, na to, co se ve hře zrovna děje, na to, aby ve správnou chvíli záběr vyfotil... Screenshot většinou vůbec neodpovídá tomu, co jste si představovali. Důvody se různí:
  • Lara se prostě hnula / utekla / skočila někam rychleji, než vy jste dosáhli na správný čudlík / nebo než to počítač stihl vyfotit
  • Lara skončila někde mrtvá, protože jste si nevšimli, kam skáčete / že vás najednou obklopilo příliš mnoho nepřátel / protože jste omylem stiskli něco jiného než jste chtěli a skončili jste v jámě plné pichlavé smrti
  • zapomněli jste, čím se fotí, nebo jste se prostě netrefili, a ten úžasný záběr vám prostě utekl a ne a ne ho zopakovat. Nejhorší je, že většina těch nejlepších možných záběrů vám uteče prostě proto, že teprve v průběhu akce/skoku/bitky vás praští do očí, jak úžasná scéna to je, ale nestihnete to vyfotit a zopakovat to nejde nebo se to aspoň moc nedaří.
I když někdy i tak jsou ty screeny něčím zajímavé. Nikdy to ale není to, co jste vlastně chtěli.

Co zrovna hraju?

15. května 2016 v 20:03 | Charlie

Tomb Raider: The Last Revelation


Tuhle hru nemusím představovat, koneckonců jsme na blogu o Tomb Raider. A jistě jste si už všimli, že jsem se do hraní opět pustila, protože jsem zveřejnila pár článků ve svém hráčském občasníku a chystám se přidat pochopitelně i další. Zničehonic se mi prostě zase zastesklo po TR4, po Kambodži i po Egyptě, po Laře a hrobkách, mumiích, pyramidách, artefaktech... TR4 byl můj první TR a návrat k téhle hře je vždy příjemný. A stejně vždy najdu něco nového, čeho jsem si dříve nevšimla. Třeba secretů:-)

Diablo II


Stejně jako málokdy čtu jen jednu knihu, mám málokdy rozehranou jen jednu hru. LaraHCroft ráda říká, že jsem Laře nevěrná. Momentálně je to tedy kromě TR4 ještě Diablo II, klasické rpg se spoustou pekelníků a démonů. Společně s přítelem jsme objevili kouzlo multiplayeru a bušíme do démonů společně. Je to úžasné na odreagování. A jestli rádi ve hrách sbíráte předměty a skládáte lepší a lepší vybavení, můžete si tu podobných aktivit užít dosyta. Jen prostoru v inventáři je tu žalostně málo.

Pokud by vás zajímalo, o čem tahle hra je, můžete se podívat třeba na wikipedii.

Do Údolí králů

12. května 2016 v 10:39 | Charlie

Dokud sedíte v pohodlí své pracovny či knihovny, nebo se rozhlížíte po bezpečí muzea, máte pocit, že Egypt, to jsou samé úchvatné stavby a památky a artefakty. To ale nemáte úplnou představu. Za prvé, abyste se k něčemu zajímavému dostali, musíte si zvyknout na písek. Hory písku. Je všude - ve vlasech, v očích, v botách, brzy ho máte v mozku, vy sami jste písek. A i když vás písek nezastaví, pořád ještě vás mohou zastavit jiné věci. Třeba to, že nikdo vlastně neví, kde je to, co hledáte. Což je na jednu stranu výhoda, protože se jednak nemusíte prodírat řadami turistů, jednak je váš vytoužený poklad stále tam, kde má být. Ale stále ještě ho chrání škorpioni. A hádanky. A pasti. A mumie, kterým se vůbec nelíbí, když jim někdo šlape po hrobě.

Vzpomínky na Kambodžu

7. května 2016 v 12:25 | Charlie

Kambodža 1984. Angkor Wat. Nevím, proč se mi to vybavilo právě teď, na konci milénia. Chystám se do Egypta, čeká tam na mne speciální kousek, Horův amulet, dosud nedotčený chmatavými prsty vykradačů hrobek, protože ho zatím žádný nenašel. Žádný totiž nebyl jako já, světoznámá archeoložka Lara Cro... moment. Kde jsem tohle slyšela?

Kolikrát lze něco hrát/číst/vidět, než to omrzí?

9. dubna 2016 v 13:33 | Charlie
Jen krátká úvaha.

A nemám teď na mysli tu situaci, kdy znovu a znovu zkoušíte ve hře něco provést a nedaří se, postava stále dokola umírá nebo padá někam dolů a vy se musíte škrábat vzhůru či oživovat a snažit se znovu.

Hrozně by mě zajímalo, kolikrát jsem doopravdy hrála Tomb Raider. Většinu dílů už znám skutečně zpaměti, a zapínám je většinou spíš z nostalgických důvodů. Ani nejsem schopná hrát dlouho v kuse - neřekla bych, že "omrzet" je to správné slovo, každopádně u téhle hry ale dlouho nevydržím, na rozdíl třeba od jiných her, které hraju poprvé podruhé a je v nich pro mě stále ještě něco nového. LHC mi vyčítá, že jsem Laře nevěrná. No, já prostě ráda hraju a TR už znám.

Stejně to mám s knihami. Pořád čtu nové a nové, ať už to znamená to, že zrovna vyšly, nebo to jsou nějaké starší publikace a já je teprve poprvé vzala do ruky. Stále mám ale okruh titulů, ke kterým se vracím znovu a znovu a je to jako přijít domů. A vůbec mi nevadí, že už je mám skoro naučené zpaměti a že už dopředu vím, která replika teď přijde. Vychutnávám si je a čtu obvykle pomaleji než novinky, které, když mě opravdu chytí, jsem schopná přečíst za pár hodin.

A vaše dojmy z Cold Darkness Awakened?

31. března 2016 v 8:48 | Charlie

Stačilo mi asi deset minut hraní, abych věděla, že tenhle datadisk skutečně není pro mě. Hlavně to není to, co bych do Tomb Raider přidala.
  1. Nemám ráda tyhle zombie ala zombie apokalypsa. Ano, jednak se trochu bojím, jednak mi přijdou prostě hnusní. I ze zombie se dají vytvořit zajímavé postavy, už jsem se s nějakými sympatickými zombíky v různých médiích setkala, ale tohle skutečně moc nemusím.
  2. Vlny a vlny nepřátel... ne, to je přesně to, od čeho bych Tomb Raider radši osvobodila. Jako prvek DLC... ano, to mi nevadí. Když to není povinné pro toho, co chce dohrát základní hru, tak OK, někteří hráči to mají rádi a mohou se vyřádit. Ale pro mě to není
Slyšela jsem, že v průběhu pobíhání po základně musí člověk splnit i nějaké logické hádanky, ale k těm jsem se bohužel nedostala.

Čas, kdyby tak byl čas

18. března 2016 v 21:05 | Charlie
Mám časově náročnou školu, časově náročnou práci a časově náročné koníčky. Obzvlášť v poslední době si přeju, aby měly dny dvakrát tolik hodin, nebo abych dokázala zastavit čas, nebo aspoň umět čas vracet. A tak se mi často stává, že mě přepadne náhlá chuť něco konkrétního si zahrát, třeba právě Tomb Raider (nejradši bych si znovu zahrála celý Řím v pětce... a jedničku... a trojku vlastně taky... i čtyřku...), a přitom na to prostě není kdy. Škoda, že život nejde pauznout stejně jako hru.

Jak jsem zabíjela Laru

8. února 2016 v 14:45 | Charlie
Za každé úmrtí jedna čárka... náhodná přešlápnutí, bitky, špatně načasované skoky a podobně.

Celkem se tu odráží můj psychický stav během hraní - míra klidu/napětí, kdy zpočátku se mi dařilo dělat pěkné souměrné zářezy a pak to se mnou šlo jaksi z kopce. Čím křivější čára je, tím vypjatější situace to byla, čím tlustší, tím víc mě daná situace štvala...


Ano, abych to shrnula, dohrála jsem příběhovou část hry. Zabralo mi to trochu víc času, protože jsem se rozhodně nesoustředila jen na příběh, do mnoha oblastí jsem se vracela a prozkoumávala je a taky jsem odehrála kromě hlavní příběhové linie také datadisk Baba Yaga. Z toho mi vlastně chybí už jen doplnit challenge a nějaké ty dokumenty. Snažím se sesumírovat své dojmy ze hry a časem se tu pochopitelně objeví i článek na ně zaměřený. A udělala jsem i spoustu screenshotů, byť má Lara na mnoha z nich zavřené oči...
 
 

Reklama