Červenec 2009

Soutěžící...

29. července 2009 v 15:29 | Charlie a LaraHCroft |  Soutěže
...nezapomeňte, že poslední - tedy třetí - kolo letního speciálu už běží! Teď máte šanci nabrat nejvíc bodů a úplně tak změnit své pozice. Otázek je sice trochu dost a uznávám, že některé jsou trochu záludnější, ale my přece hledáme toho největšího znalce:)

Tak nezapomeňte napsat své odpovědi!



Má obhajoba, čili Doslov

29. července 2009 v 13:42 | Charlie |  Povídky2
Autorčina obhajoba čili Doslov

Dnes (tedy 29.7. 2009) jsou tomu přesně dva roky, co jsem začala psát povídku Královnin klenot. A právě v okamžiku, kdy vyšel tenhle článek, jsou tomu dva roky na minutu přesně.
A tak je teď načase, abych objasnila, proč mi to trvalo tak dlouho.
A věřte nebo ne, není v tom žádné tajemství ani nic složitého. Prostě… Když jsem dopsala První dobrodružství, byla jsem z psaní o Laře tak nadšená, že jsem si nahonem vymyslela další téma a pustila se do další povídky. Jenže pak to šlo najednou nějak pomaleji a já začala lenivět. Odkládala jsem, jak jsem mohla, a kapitoly přibývaly velmi pomalu. A pak přišla dlouhá pauza, která trvala víc jak rok… Nakonec jsem se zmátořila a opět se do psaní vrhla, ale už mne to netěšilo jako dřív. Hlavně asi proto, že čím pomaleji jsem psala, tím víc opadal zájem - a navíc lidé dneska neradi čtou, nebo spíš jen málo. Trochu mne to mrzí. Já píšu ráda a (kromě Královnina klenotu a dalších povídek o Laře už mám napsaných pár jiných a píšu i jiné věci, o kterých tu ale mluvit nebudu) trávím tím hodně svého času, a pak mne mrzí, když má dílka leží jen tak ladem.

A proto teď děkuji všem, kdo do mých prací nahlédli (a ještě víc těm, kteří se prokousali až ke konci). Coby autorovi mi udělá radost každý čtenář - a pokud některému padne můj příběh do noty a zalíbí se mu, je to pro mne tou největší odměnou.

Navíc se mi občas podařilo dostat Laru do tak spletitých situací, že jsem někdy ani nevěděla, jak ji z nich zase vymotat.

Nezbývá mi než dodat pár nezbytných poznámek…


- Já nejsem žádný egyptolog. Trochu potuchy o historii mám, ale nikdy bych se nemohla prohlašovat za odborníka. Kromě těch pár faktů, které jsem si našla různě po internetu, je drtivá většina mého díla absolutní fikce.

- Postavu Jeana Yvese jsem si z TR4 "vypůjčila" z jednoho prostého důvodu. Ono se totiž mnohem lépe píše v dialogu, kdy máte alespoň pár postav, které mohou objasňovat, co se to sakra děje - než psát pořád jen o jedné osobě. Lara je sice skvělá, ale literárně mi sama nestačí.
Všechny ostatní postavy (kromě Lary a jejího otce, o kterém se tam občas mluví) jsou smyšlené.

- I v tomhle dílu najdete určitě spoustu chyb v časování… navíc je tu i ta komplikace s tím, že Lara má víc než jeden životopis - a tak jsem si většinu věcí musela vymyslet.

Ještě jednou děkuji všem svým čtenářům.

Vaše Charlie

KRÁLOVNIN KLENOT - Epilog: Královnino tajemství

29. července 2009 v 13:41 | Charlie |  Povídky2
Jean Yves se probral z bezvědomí právě v okamžiku, kdy se ozval první výstřel. A druhý… Střelba ho probrala z omámené letargie a otevřela mu oči.
Co se to vlastně stalo? Proč usnul? A byl to opravdu spánek, když ho tak hrozně bolela hlava? Ty zvuky ho polekaly. Vycházely odkudsi z hlubiny, odněkud z tunelu, do kterého se Lara protáhla a zmizela. Jean se podíval na hodinky - od té doby už uplynula alespoň hodina, ne-li víc - přesně to říct nemohl, protože když z onoho podivného neznámého důvodu použil tvrdou zem jako polštář, náraz na kameny mu hodinky rozbil.
Začala se v něm probouzet hrůza. Co když se Laře něco stalo?
Chodil kolem černého otvoru a nervozita se ho chytala čím dál tím silněji. Nakonec popadl lopatu a krumpáč a chtěl se pokusit díru zvětšit, aby se mohl i on protáhnout - ale uvědomil si, že otvor už je širší než jak ho nechala Lara, a to i bez jeho snah.
Někdo tu byl, blesklo mu hlavou. A skoro mu vstaly hrůzou vlasy na hlavě, když mu došlo kdo. Proč jen nedával větší pozor?

Protáhl se dírou na druhou stranu a rozsvítil svou starou baterku. Chodba se svažovala dolů. No dobrá…
Dorazil k propasti - naštěstí se zastavil včas, aby nespadl dolů. Tam byla teprve tma - černočerná matka temnoty. Na druhé straně díry však také - a Jeana napadaly jen ty nejhorší možné scénáře. Kužel světla z baterky prořezával černé šero…
Jak se mu ulevilo, když konečně zahlédl Laru!
"Věděla jsem, že přijdeš." Seděla opřená zády o zeď v místě, kdy chodba ústila do mnohem větší místnosti - tam ale Jean neviděl, tma mu zalepila oči.
"Co se stalo?" Hlava ho bolela jak střep.
"Přišel náš starý známý."
"Roger?"
"Roger."
"A…"
"A odešel." Lara kývla směrem k hlubině.
"Laro," otázal se Jean starostlivě, "co se to tu stalo?"
Slabě se pousmála. Teprve teď si Jean uvědomil, jak je strhaná, a všiml si škrábanců na jejích rukou… kolenech… tmavé skvrny od krve na jejím tílku.
"Pojď." Ukázala mu kudy a pomohla mu na druhou stranu. "Počkej," řekla mu odkráčela zpět do tmy. Jean mžoural za ní - zdálo se mu, že tam jsou stíny o něco světlejší… Zřejmě se shýbla a něco zvedla ze země. Pak se velkou místností rozlilo světlo, protože Lara znovu zažehla pochodeň (ani tohle tajemství vám nehodlám objasňovat). Archeologovi se rozzářily oči úžasem.
"Je to nádhera, viď?" zeptala se Lara a on se nezmohl než na přikývnutí. Dlouho se jen rozhlížel kolem a byl tak paralyzován úžasem, že se skoro nemohl pohnout.
Lara si pohrávala s něčím zlatým. Když se na ni Jean tázavě zadíval, ukázala mu náhrdelník. Ibisovy perutě se třpytily, odrážely jiskřičky od plamene pochodně. Jean ho s obdivem prozkoumal a uznale pokýval hlavou. Pak se zamyslel. Rozložil náhrdelník na kamenný schod.
"Máš ještě Skaraba?"
Lara kývla a vytáhla brouka z batohu. Rozbalila plátýnko, ve kterém byl schovaný, a klekla k náhrdelníku. Opatrně, velmi jemně vklínila modrého brouka tam, kam patřil - do Ibisova sevření. Jako by se v tom okamžiku náhrdelník rozzářil; bylo to ale jen zdání.
Teď byl dokonalý.

"Kdysi jsem slyšel takový příběh," začal Jean Yves. "Nikdy jsem mu moc nevěřil. Ani nevím, kdo mi ho vyprávěl - mohlo to být takové to levné vyprávění, které si vyslechneš za pár drobáků od nějakého chudáka. Ta legenda říkala něco o Nefertiti - a jejím náhrdelníku, který jí prý dodával tu neuvěřitelnou krásu, ten půvab, jenž jí tak proslavil.
Nikdy jsem nevěřil, že ho uvidím na vlastní oči."
Lara zamrkala a pak si náhrdelník navlékla na krk. Byl to podivný pocit - ještě z něj cítila jeho poslední nositelku, jejího velkého ducha.
"Ne, nic. Že by nebyl pravý? Ale ne, určitě to byla lež; jen hloupá zkazka."
"Je nádherný," řekla Lara, usmála se a pak zavládlo na chvilku ticho. Oba se rozhlíželi po tom divu kolem. Mlčení přerušil Jean:
"A co… ona? Nefertiti?" Ukázal k sarkofágu. "Je to opravdu ona?"
"Myslím, že ano," odpověděla Lara. "Ale…"
"Ale?"
Lara si sundala náhrdelník, zavázala ho do uzlíčku, v kterém měla předtím Skaraba, a povzdechla si. "Taky si myslím, že by bylo správné ponechat jí alespoň nějaké tajemství."
"A co ten náhrdelník?"
"Přece ho tu nenechám nějakým zlodějům…" Lara se ušklíbla a oba se rozesmáli.

Když se o pár hodin později Měsíc schoval a Slunce opět vytlačilo svůj kotouč nad obzor, rozlilo se ranní světlo nad již prázdným městem Achetatonem, El Amarnou - jak chcete. Nikdo se nikdy nedozvěděl o tom, co skrývá jeskyně ve východních skalách, a nikdo nezjišťoval, proč si někdo dal tu práci a zasypal ji kameny. Nikoho nenapadlo, že nejde o přírodní úkaz, ale o dílo dvou lidí, které ještě za noci polkla poušť. (A vyplivla je někde úplně jinde než chtěli, ještě k tomu oba zvlášť, a uplynul dlouhý čas, než se ti dva znovu setkali, ale to už je úplně jiný příběh…)


Letní speciál - část třetí - B: Poznávání dílů TR, lokací, levelů a hudby z TR

29. července 2009 v 13:19 | LaraHCroft |  Soutěže


Pokračujeme... Doufám, že jste se pořádně zapotili. Nyní přijdě něco zajímavějšího, možná příjemnějšího, uvidíme...:)






KRÁLOVNIN KLENOT - Kapitola čtrnáctá: Z deníku Lary Croft

28. července 2009 v 10:33 | Charlie |  Povídky2
Už samotná chodba byla úchvatná, a to mluvím jen o stěnách plných hieroglyfů a stejně vyzdobeného stropu. Všechny něco znamenaly, to mi bylo jasné - jen jsem mnohým z nich tenkrát ještě nerozumněla. Ale i přesto - vědomí, že cesta dál je plná příběhů a rad do života po smrti, tajů minulosti, dechu historie…
Štola ve skále klesala dolů, kamsi do temné hlubiny. Kam nedosáhlo světlo pochodně zelo černé nic, sametové a hladové. Našlapovala jsem pomalu a opatrně, a i tak jsem cítila, jak se mi pod nohama drolí prastarý kámen a písek. Tahle země, to je jedno velké pískoviště.
Byla jsem sama, Jean musel zůstat nahoře. Už dávno nebyl v takové formě jako dřív býval - tou nízkou škvírou se prostě neprotáhl. Nebála jsem se; naopak něco ve mně plesalo radostí.
Hlavou mi jak hladoví supi kroužily otázky a zarývaly své ostré zobáky do mých myšlenek. Je to to, cos hledala? Děláš správnou věc? A nezapomněla jsi na něco? A ta nejneodbytnější říkala: Je to vážně Nefertitina tajná hrobka?
Doufala jsem, že ano.
Nefertiti, sen každého archeologa. Kdepak se ukrýváš?
Šla jsem podél tvého života tančícího po zdi. Všechny ty znaky… byla to mistrovská práce, za kterou by dal znalec život. Ale co byla chodba proti tomu, co čekalo na jejím konci?
Jakkoliv jsem předtím pochybovala, ten pohled mou naději proměnil ve víru - ne, skoro v jistotu.
Pro koho jiného by někdo nechal postavit takový skvost než pro milovanou královnu?
Jakmile jsem vstoupila se zapáleným pahýlem dřeva v ruce, místnostmi se rozlila slabá záře. Někdo důmyslně rozesel po prostoru zrcadla tak, že odrážela světla jedno od druhého. Už jen to vytvářelo magický dojem. Malby na zdech - tak dokonalé, že vypadaly jako by umělec odešel teprve před pár minutami - jako by ožívaly. Sochy bohů i strážců hrobky trpělivě střežili věčnost. Vysoké sloupy podpíraly strop se zlatými hvězdami. Obrovská místnost říkala: Jsi maličká. Jsi nic. Jsi zapomenutelná…
Údiv mne skoro přinutil padnout na má rozedřená kolena. Byla jsem unavená, ale při pohledu na tu nádheru ze mne všechna ta námaha posledních pár dní spadla jak kukla z motýla. Sledovala jsem, jak se na hladině bazénu uprostřed velké místnosti odrážejí paprsky světla a hází kolem třpytivé jiskřičky. V té samé vodě kotvila miniaturní flotila, připravená pro cestu do onoho světa. Nechyběly sošky služebníků, armáda pomocníků. Pokladnice… už to slovo mluví samo za sebe.
Bylo to… velkolepé.
Neuvěřitelné.
Palác ticha, chrám věčnosti.
A to jsem pořád ještě neviděla všechno. Chodba, jež mě sem dolů přivedla, se zrovna začala rozšiřovat a předváděla mi první pohledy na ty fascinující skvosty, když můj mozek dohonil mé nohy a přinutil je zastavit. Cítila jsem, že něco není v pořádku - nemohlo to být přeci tak snadné, tak jednoduché…
Sklopila jsem oči k zemi.
Aha.
Stará dobrá vlčí jáma se mi šklebila přímo do tváře. Hluboká díra, pěkně široká, která přímo vyzývala k tomu, aby do ní někdo neopatrný spadl. Já k jejím návštěvníkům ale patřit nechtěla, tak jsem ji radši převezla - tedy přelezla po straně.
Šla jsem opatrně dál. Intuice mi neustále posílala další a další varování. Krásné věci nemusí být snadno dosažitelné - každá růže má ostré trny. I tahle hrobka jich pro mě měla pár připravených - tak tak že jsem se těm ostrým nožům vyhnula. Jedna čepel se téměř trefila do svého cíle, škrtla mi totiž o kůži a kromě vyhlídky na malou jizvu mi zanechala ještě díru v tílku.
Postupovala jsem dál, pomalu, opatrně, jako na jehlách.
Nakonec jsem se však dostala až k Ní.
Nepřitahoval mne Její nádherný sarkofág, ale socha, jež stála před ním. Královna v celé své kráse hrdě zvedala hlavu k malovaným nebesům. Až na velký zlatý náhrdelník - vykládaný drahými kameny, vytepaný do podoby půvabného Ibise, který svíral v pařátcích jen prázdnotu - byla téměř stejná jako ta v prázdné hrobce v Údolí králů, kde tohle všechno začalo. Při té vzpomínce se mi rozhoupal žaludek.
Možná mu v té vnitřní vzpouře pomohla i ruka, která mne chytila za krk, a druhá, která mi přiložila ke spánku pistoli.
"Ani se nehni," zavrčel mi do ucha.
Ztuhla jsem. Dostala jsem hrozný vztek - v větší části na něj, z menší sama na sebe. Jak jsem jen na něj mohla zapomenout? Ne, to není pravda - já na něj nezapomněla - jen jsem s ním přestala na chvíli počítat. Jak jsem mohla být tak hloupá?
Roger mne pustil, ale nepřestával na mne mířit. Mávl volnou rukou a prohlásil:
"Je to nádhera, co? Naprosto úžasné. A bude to ještě lepší, až objevení téhle hrobky připíšou mně," řekl. "Konečně jeden Thompson ukradne něco členovi té úžasné rodiny Croftů," Roger mi to slovo víceméně plivl do tváře.
"Nikdy jsem ti nic neukradla, pitomče."
Ohnal se po mně, ale já pokračovala: "Ani já, ani můj otec - nikdo z nás ti nic neudělal. Můj otec byl čestný člověk, nikdy by neudělal nic tak odporného… jako… jsi udělal… ty. Jsi zrádce. Vrah!"
Ušklíbl se. A pak se otočil, aby si mohl prohlédnout náhrdelník na soše. "Úžasná práce. Perfektní detaily. Hm…" Sundal ho soše z krku a potěžkal v ruce. V žilách mi pěnila krev. Byly to zatraceně špinavé ruce; nesahej na něj, ty
"Bude se perfektně vyjímat v mé sbírce. Hm…" Na okamžik se zamyslel, ale pak se otočil zpět na mně. "Doufám, že máš pořád ještě toho brouka -" Teď přišla ztuhlost zase na něj.
Tentokrát jsi udělal chybu ty, mizero. Zatímco řečnil, vytáhla jsem revolver od Jeana Yvese z kapsy a namířila mu ho do tváře. Však já tu pro tebe taky něco mám, chlapče.
Na tváři se mu rozlil křečovitý úšklebek.
"Zahoď to," zasyčel na mně. "Zahoď to, nebo tě zastřelím." Pořád ještě na mně mířil i on. Tím že jsem vytáhla svou zbraň jsem nás dostala do jakéhosi patu.
"Stejně bys mě zabil, dřív nebo později… vrahu." V hlavě jsem viděla tváře lidí, kterým pomohl na druhý břeh. Sára. William. Profesorka Thomsonová. Říkali: Pomsti nás. Vystřel! Je to zrádce. Vrah! Bylo to, jako by se zastavil čas a já nemohla vnímat nic než je.
Stiskla jsem kohoutek - naneštěstí jsem však zároveň musela uskočit před Rogerovou kulkou, a tak můj výstřel zasáhl jeden ze slouhů. Trochu se ve mně hnulo svědomí - ne proto, že jsem vystřelila na člověka, protože Roger si příslušnictví k druhu Homo Sapiens vůbec nezasloužil - ale protože jsem poškodila tenhle div.
Život je jako jedna velká šachová partie. Jde jen o to, kdo má lépe rozestavené figury.
Znovu jsem natáhla svůj revolver a stiskla spoušť; jenže ouha, byl tam jen ten jeden náboj. A já neměla náhradní.
Jenže zatímco u něj jsem neviděla víc zbraní než pistoli v ruce, já měla kromě revolveru ještě jedno eso v rukávu. Pořád jsem totiž ještě svírala v ruce zapálenou pochodeň.
A tak jsem ji po něm prostě mrštila. Sledoval, jak se k němu ohnivý bod blíží, a v úleku pustil náhrdelník na zem a zakryl si tvář rukama. Pochodeň se mu však trefila přímo do hrudi - vrhání předmětů na cíl mi vždycky šlo skvěle - a zapálila mu košili. Roger plamínek udusil - jenže pak zaplavila hrobku tma, jako těžká sametová přikrývka. Plamen pochodně se zamihotal… a zhasl. Zůstal jen červený oharek, který se zmohl jen na slaboulinký náznak světlejšího kruhu kolem sebe a odraz světla na mé sítnici. Mým očím chvilku trvalo, než si zvykly na to hutné šero. Ale ne tak dlouho, jako zmatenému Rogerovi.
Měla jsem velmi zvláštní pocit. Jako bych splynula s tmou. Stala jsem se její součástí, jedním z jejích stínů. Byla jsem kamenem, který dokonale opracovali přesně tak, aby do tohohle místa zapadl jak dílek do skládačky. Cítila jsem, jak mi tělem kolují ozvěny věků. Slyšela jsem dávno mrtvé hlasy. Staletími vysušený, dávno zašlý svět se točil kolem mě. A ve mně…
Snad ve snu jsem spatřila, jak socha královny osvětlená zbytkem pochodně otevřela oči a ústa a řekla: Buď mým strážcem. Přišel tvůj čas…
Byla to magická tma. Tělem se mi rozlila nezvyklá síla, čistá energie.
Byla tma a skoro nic jsem neviděla, ale to nebylo důležité. Najednou jsem věděla přesně, kde co je. Stále ještě jsem slyšela ozvěny hlasů jeho obětí.
Ano, přišel můj čas. Čas pomsty.
Vykročila jsem vpřed.

Výsledky druhého kola

27. července 2009 v 19:20 | Charlie |  Soutěže
To jsem celá já - úplně bych na to zapomněla...
Takže druhé kolo konečně skočilo. Tedy, moji milí návštěvníci... to jste se moc nevytáhli. Nějak se vám nechtělo číst, co? No nic - dopadlo to, jak to dopadlo, a to následovně:


Jeden hlas = jeden bod.
Jak si zatím vedete obecně se můžete dozvědět tady.

Zároveň tu mám něco pro Patys - ta mi totiž dnes oznámila, že musí bohužel ze soutěže odstoupit - odjíždí až do konce prázdnin pryč, do Irska (ó Bože, hned bych jela taky)... Tak jsem jí alespoň (já osobně, tak si toho važ - byl to pro mě výkon století) udělala diplom za účast:
Tak se měj hezky:)

A vy ostatní - nezapomeňte, že třetí kolo už začalo. A já čekám na vaše odpovědi...

Vaše Charlie

Letní speciál - část třetí - A: Velký znalostní test o Laře Croft a Tomb Raider

27. července 2009 v 14:54 | Charlie a LaraHCroft |  Soutěže
Tak, a je to tady. Poslední - závěrečné - kolo letního speciálu. Já vím, že léto ještě nekončí, ale právě proto - když vyhlašuju takovouhle soutěž a čekám na vaše odpovědi, léto mi utíká až moc rychle, sype se jak písek mezi prsty. Tak a teď se, moji milí soutěžící, třeste - tohle kolo je rozhodující. Můžete nasbírat tolik bodů, že se všechno, co se dosud zdálo být jasné, může ještě pěkně změnit. To je jen na vás, jak budete úspěšní...

Nakonec jsem se rozhodla rozdělit tohle kolo na dvě části, přičemž ta druhá by se tu měla objevit co nevidět - jen co se nám podaří zprovoznit nějak "otázky". Ehm.

V tomto kole opět odpovídejte formou komentářů, které jsou zase moderované - to abyste nemohli opisovat. Minule jste mě překvapili, jak vám to šlo - tak jsem na vás zvědavá teď...

Toto kolo potrvá deset dní - své odpovědi můžete posílat do 5.8.2009 - do 12.00 - a ještě ten samý den, někdy k večeru, proběhne vyhlášení výsledků.

Přeju vám všem hodně štěstí...



Technické potíže

27. července 2009 v 12:29
Imeem nám vyhlásil stávku (zřejmě jen nám osobně), takže budete muset ještě chvíli počkat na třetí kolo letního speciálu... bude tam totiž i hudba. Chudák LaraHCroft už na tom pracuje...

Malá aktualizace... aneb s čím jsem se dnes mořila

26. července 2009 v 21:37 | Charlie |  Historie blogu
Takže... pokud tu trávíte déle času a kutáte do větších hloubek, možná jste pár změn zaznamenali - no, i když možná taky ne. To je jedno, stejně vám je teď prozradím.

Protože jsem se poslední dobou docela soustředila na mou povídku Královnin klenot (která už se blíží ke konci), trochu jsem se vyřádila se všemi povídkami. A taky jsem si trochu hrála ve Photoshopu (k nemalé radosti LaryHCroft), kde jsem se odmítla vzdát svého laického přístupu (zde se radost LaryHCroft dosti zdrcla) a nakonec z mé dílny vypadla hromádka obrázků (nad některými z nich LařeHCroft skřípaly zuby). Ty jsem přiřadila k různým kapitolám či rozcestníkům...
No, výsledek si můžete vychutnat tady - můžete začít třeba přes rozcestník Povídky.

Zároveň jsem, když už jsem byla v tom Photoshopu, trochu překopala rozcestník u článků o historii a mytologii. Nevím jak vám, ale mě se teď líbí o moc víc (prosím, mistři v grafice - přivřete nad mými výtvory oči, a radši co nejpevněji). Já vím, mnoho článků tam chybí, ale to je asi hlavně proto, že si někdy myslím, že je moc nečtete a pak se mi ani nechce psát.
Každopádně si mé dílko můžete užít i tak, ať už jste mé články četli nebo ne - a třeba vás má nová úprava přitáhne, co vy na to?

Ano, a abych nezapomněla - konečně jsem zařadila Kalak do spřátelených blogů:)

Nezapomeňte hlasovat!

26. července 2009 v 19:09 | Charlie |  Soutěže
Jak už říká sám titulek článku - nezapomeňte se zapojit do naší ankety! Hledáme toho největšího znalce a vy nám s tím můžete pomoci. Víc se dočtete v tomto článku.
Pozor, druhé kolo letního speciálu končí již zítra, a to opět přesně v poledne. Tentokrát to snad už stihnu.

Třetí kolo začne v tu samou chvíli.

Jednou jsem dostala do rukou papír a tužku...

25. července 2009 v 21:46 | Charlie
...a to zrovna když jsme s LarouHCroft hrály Tomb Raider Underworld. Myslím, že jsme zrovna byly někde ve Středozemním moři, Thajsku či Mexiku - no, na tom celkem nezáleží. Podstatné je to, že když já dostanu do rukou něco, čím se dá psát, a cokoliv, na co se dá psát, mé výlevy jsou bez konce. A tak se mi podařilo - mezi hromadou kudrlinek, anglických frází, názvů mých oblíbených písniček a dalších čmáranic - zachytit některé naše výlevy při hraní TR. To jste zvědaví, co?
Nemusí vám to dávat smysl. Jsou to jen náhodné výtahy z toho, co jsme při hraní trousily - naše komentáře, otázky, povzdechy a další...
Cenzurováno.

Tak si počtěte...

KRÁLOVNIN KLENOT - Kapitola třináctá: Město ticha

25. července 2009 v 9:08 | Charlie |  Povídky2
"El Amarna."
"Achetaton."
"Město kacířského krále," přidal k dobu Jean Yves. Zamyšleně sledoval obraz, který se jim rozestřel před očima. Trosky kdysi vznešeného města, které však svou velkou éru prožívalo pouhých patnáct let. Rozvaliny v písku, pláň na břehu řeky, v objetí skal, doplněná baldachýnem noční oblohy.
"Jsi si jistá, že tu něco objevíš? Vždyť to tu prokopali skrz na skrz a nic takového, co by se ti mohlo hodit, se tu - pokud vím - neobjevilo. Já sám se tu dlouho potloukal, ale už dlouho to je jen hromada sutin a pár zbylých sloupů. Sem tam nějaká nedokončená hrobka a kus zdí…"
…kupříkladu ta hromada starých kamenných cihel, podél které Lara s Jeanem právě kráčeli. Šli tak nějak bez rozmyslu, protože ani jeden nevěděl, kde začít.
Snažili se vymyslet nějaký způsob, jak se dostat dál - a to směrem k odhalení tajemství, které po sobě nechala Nefertiti. Lara v prstech žmoulala váček, v kterém se ukrýval modrý amulet - nádherný kámen tak akorát do dlaně, vyřezaný do podoby posvátného Skaraba. Oba dva byli přesvědčeni, že amulet je součástí něčeho většího - že patří do pařátků Ibisovi, druhé části Nefertitina náhrdelníku.
Klenot hodný obdivu, po kterém stojí za to jít - i za cenu toho, že musíte odložit pomstu, které se už nemůžete dočkat.
Skaraba už měli; jenže kde je ukrytý ten zbytek?
Když Lara přišla se Skarabem za archeologem, stopy z fotografií a socha, která krásnou královnu připomínala a na které Lara krásného zlato-modrého brouka našla, je dovedly směrem k Nefertiti - a tak rychle vyrazili směrem k městu, ve kterém ta krásná a moudrá žena kdysi žila. Jenže kde se její náhrdelník ukrývá?
Lara si sedla na velký kámen a stáhla si ze zad batůžek. Rychlý průzkum vynesl na matné měsíční světlo, doprovázené mihotavou září baterky, jednu umolousanou černobílou fotografii. Obraz krásné ženy byl ale dobře vidět - stejně tak jako náhrdelník, který měla obtočený kolem půvabného labutího krku.
Kde je ukryté tvé tajemství, královno?
"Jeane…" Lara poklepala na pomuchlaný papír, "Odkud je tenhle záběr?"
Oslovený ukázal směrem ke skalám.
"Tuhle fresku jsem vyfotil v jedné z jeskynních místností. Myslím, že to bylo někde támhle… Laro! Počkej na mě!"

V každém vyprávění přijde okamžik, kdy hlavní hrdina nějakou neuvěřitelně štastnou náhodou natrefí právě na ten pravý klíč - vleze do správných dveří - odhalí cestu k pokladu.
V tomto příběhu ten moment nastal právě teď
A tak se Lara rozeběhla na východ, směrem ke skalám - do hrobů! Jean Yves supěl za ní.
Nechme je utíkat a dopřejme si minutku dějepisu.
Když před tisíci let začal faraón Achnaton uctívat nového - no, on ani nebyl tak nový, jako spíš lehce odstrčený - lépe řečeno pokusil se smazat ostatní bohy a nastolit vládu jediného boha, a to Atona, představitele slunce, přestěhoval i hlavní město Egyptského království. Město, které získalo krásné jméno Achetaton, což znamená Obzor Atonův, založil na východním břehu Nilu, přesně uprostřed cesty mezi Mephidou a Thébami. O jeho nadšení svědčí i fakt, že bylo postaveno za dva roky… Achnatonovou manželkou, které nechal dokonce postavit vlastní palác, byla právě Nefertiti, proslulá královna egyptská. Ve východním pohoří u Achetatonu dokonce začal faraon připravovat hrobku svou, hrobku pro svou ženu i některé z jejich dcer. Měli jich šest, mimochodem.
Och, počkejte. Zatímco my si tu vyprávíme, Lara s Jeanem už dorazili ke skalám. Tenhle nápad se jim vyplatil - zanedlouho už měli v rukou lopaty, které vzali bůhvíkde - a hrabali se v hlíně -
Co přesně se s Nefertiti stalo, nikdo neví. Kráska, která přišla, prostě zase zmizela…
- aby se za chvíli dostali přesně tam, kam potřebovali. To už je takový zvyk dobrodruhů a hlavních postav - vždycky všechno vyřeší. Jinak by to nebyli ani dobrodruzi, ani hlavní postavy.
Lara stála po pás v hlíně. Už když sem s Jeanem přišla, něco se jí na tomhle místě nezdálo - byla to prostě intuice, ten hlodavý pocit v břiše, že něco může být jinak, než jak to vypadá. V ruce svírala lopatu a prohlížela si své dílo. Skarabeus, kterého pro tu chvíli spolu s batohem položila na velký kamenný schod, jako by ji pozoroval.
Jean Yves stál opodál a s obavami sledoval zuřivé nadšení mladé vykradačky hrobů. Teď už si ten titul klidně i zaslouží. Jean se musel v nízké jeskyni trochu krčit, ale nepřestával s údivem zírat na Laru. Ta se vrhla k části stěny, již právě odkryla, a začala odhrnovat další hlínu smíchanou s pískem a prachem.
Archeolog se rozhlédl po stísněném prostoru. Přímo proti němu byla do stěny jeskyně vyrytá postava - byla to Ona, krásná královna. Ta podobizna už vypadala hůř než na fotografiích - vlastně to byla spíš pouhá rytina, rychle ve spěchu načmáraná do zdi. Zázrak, že vydržela tak dlouho.
Lara se zastavila. Aha. Tak tady jsi… Odhrnula jemný písek a přejela prsty po rytině, která se před ní objevila ve skále. A byla to vůbec skála? Poklepala na obrázek Skaraba a výsledný zvuk zněl podivuhodně dutě. Zajímavé…

---

"Zatraceně!"
Roger zaklel - právě mu totiž došlo palivo v jeepu. Ujížděl směrem k Achetatonu už několik hodin bez zastávky, a tak se vlastně ani nemohl divit, že teď motor zaškrundal a zhasl. Pokusil se vozidlo ještě jednou nastartovat, ale bez výsledku.
Sakra! A už musí být tak blízko… Rozhlédl se kolem. Měsíc svítil nad řekou a stříbrným světlem zakrýval krajinu. Počkat - !
Na tváři se mu rozlil škodolibý úsměv. Tak se sem přeci jen dostal…

---

"Laro?"
"Ano?"
"Co tam vidíš?"
Lara zamrkala. Kolem byla spousta prachu a tma. Úzký kužel světla z baterky temnotu dávno zavřené šachty rozrážel jen stěží. Bylo tam mrtvo a ticho. Skoro mrtvo - v jednu chvíli se Laře otřel o nohu velmi překvapený a teď už bývalý škorpion.
"Skoro nic. Počkej chvilku."
Když Lara našla brouka ve zdi, netrvalo jí už dlouho, než odkryla celou vápencovou tabulku a vypáčila ji lopatou, přičemž za ní už čekal otvor přesycený tmou a zatuchlým vzduchem. Sem tam se objevila i nějaká pavučina. Lařina intuice byla správná - něco v jeskyni tedy opravdu bylo.
Šachta. Žádný velký vchod, jen nízký strop a sedřená kolena - ale na to jejich majitelka upřímně kašlala. Jean se na druhou stranu neprotáhl - nezbylo mu než čekat, než se Lara vrátí.
Slabá baterka jí opravdu nebyla skoro k ničemu. Jakmile se mohla postavit na nohy, šátrala kolem, jestli nenajde něco užitečnějšího. Po chvilce hledání a pár nepříjemných setkání s ošklivými pavučinami a jejich majiteli, kteří se tu dlouhá léta schovávali před světem, nakonec narazila na malý poklad - zapomenutou louč.
Neptejte se mě, jak ji zapálila, každopádně se však v okamžiku rozlilo prastarou a pořád ještě celkem nízkou chodbou zlaté světlo.
Rozbušilo se jí srdce, protože takhle tělo prostě v podobných chvílích reaguje.
Vždyť na konci chodby klidně může čekat poklad.
Lara se nadechla a vykročila vpřed.

---

Jean Yves sledoval černou škvíru s neblahým tušením. Zatímco Lara se hnala vpřed, k němu se opatrně přikradla jistá myšlenka - úplně zapomněli na to, že ve hře je ještě jiný hráč.
A protože pro Rogera Thompsona nebylo ani moc těžké najít jejich stopy v písku, zanedlouho se k Jeanovi přikradla i černočerná tma.

Charlie jako Lara od Žanettky

23. července 2009 v 16:02 | Charlie |  Historie blogu
Žanettka se vrhla do tvorby s XNA Lara a nabídla nám ostatním, že zpodobní i nás - jako postavu z TR - jak si nás ona představuje. Tak jsem neodolala a přihlásila jsem se... a tenhle krásný obrázek je výsledkem Žanettčiny práce...:)
A já říkám... moc se mi to líbí, Žanettko:) Ty barvy jsi nakombinovala skvěle... a i když nejsem taková kočka jako Lara, mumím říct, že jinak jsi to vystihla skvěle. Ba dokonale - ty knihy, ó knihy... To je můj vzduch, voda i denní chléb.
Ještě jednou děkuju, určitě tě to stálo hodně námahy.
Charlie

Letní speciál - část druhá - soutěžící a TR: zvolte svého favorita!

20. července 2009 v 22:15 | Charlie |  Soutěže
Nechala jsem naše soutěžící, jejichž počet se nakonec vyšplhal na číslo deset, vyplnit jistý dotazník s otázkami ohledně jich a Tomb Raideru (samozřejmě i Lary:). V tomto článku si můžete přečíst jejich odpovědi a na jejich základě zvolit toho, kdo je podle vás největší znalec v oboru.
Znovu opakuji - přečtěte si pravidla naší soutěže. Každý soutěžící sice může na svém blogu vyvěsit oznámení, že se soutěže účastní (bohužel jsou v nevýhodě ti, co blog nemají, ale budou-li se všichni chovat čestně, i ti mají velkou šanci uspět - vlastně stejně jako všichni) a je absolutně zakázáno škemrat někde o hlasy.

Z prvního kola všichni vyšli s jistým počtem bodů a v tomto, kde se zapojí i přihlížející, mohou nabrat spoustu hlasů (jeden hlas = jeden bod). Ale pozor, ani tohle kolo ještě není rozhodující. Kdo je doopravdy ten největší znalec se přece pozná až v kole třetím, takže nevěště hlavu - a radši se připravujte.
A vy ostatní... čtěte a hlasujte!

Znění otázek:

1) Kdy a jak jsi se seznámil/a s Larou a Tomb Raider?
2) Kolik dílů už máš na svém kontě… tedy - kolik jsi jich odehrál/a?
3) Který je tvůj nejoblíbenější a proč?
4) Když se řekne Tomb Raider, co tě napadne jako první?
5) A Lara Croft?
6) Schválně - co tě na tom vlastně baví?
7) A teď - jak bys obhájil svou pozici znalce hry TR a LC? Přesvědč nás a návštěvníky, že právě tobě by měli dát svůj hlas…
_____________________________________________________________________________

Odpovědi:


Mind690
1) fuha, tazko povedat. Bolo to vcelku davno, par dni po tom co som dostal svoj prvy pocitac (4 roky som mal) a bolo to vtedy, ked nam susedka doniesla na diskete nejake hry spolu s demom TR1
2) neodohral som iba 4 (ta ma prestala bavit v Kahire)a 5 (ta ma prestala bavit v poslednom/predposlednom leveli), Unfinished Business posledny level som nedokoncil, ale bol som blizko, v TR2 GOLD som nepresiel Vegas, v TR3 som nepresiel All Hallows, nepresiel som ani Lara's Shadow a Beneath the Ashes, pretoze nevlastnim XBOX360
3)TRL, pretoze tam ma Larina postava (dusevne) najvacsiu hlbku imho
4)Lara Croft
5)vzdy taka ako v najnovsom dieli, ale vseobecne ide o bozsku nadsamicu s obludnym hrudnikom, dvoma pistolami na pase, vysoke cizmy s vytrcajucimi ponozkami, cop/vrkoc (mam rad oba, ale ten v Aniversary bol hnusny,najlepsi bol v Paraise v TRL), batoh a tak
6)odjakziva ma fascinavalo dobrodruzstvo a ked je este obohatene o moje najvacsie zaluby ako mystizmus a tajemno... no neber to! Klamal by som, keby som povedal, ze v tom nema prsty i Lara... ma proste charizmu!
7)Neocakavam nejaku odozvu, kedze nemam blog, ale mozem vam zdelit, ze v skole ma poznaju ako "chlapca, co stale hovori o Lare Croft" a moje motto znie: "ziadna pisomna praca nie je hodna pozornosti, ak v nej ani raz nie je napisane meno Lara Croft!" Dokonca som o nej rozpraval na statniciach... chvalabohu ma nechali prejst :) Tak, urobte si nazor.

Kurtistr
1.U bratranca dal mi potom cd s TR 2.
2.Všetky.
3.Tr 2 pretože tam je morské dno.
4.Vytasenie zbraní.
5.Sexi žena.
6.Baví ma tom všetko.
7.Pretože som dobrý.

Miss Croft
1) Nepamatuju si to přesně. Mohlo mi být zhruba tak 7 nebo 8 let, když mi jednou můj taťka pustil na svém PC TR. Tuším, že to byl TR3. No a pak už to šlo samo. Prostě jsem jen pořád hrála a hrála... :-)
2) Hmm... to je těžká otázka, neboť já jsme hrála téměř všechny Tomb Raidery, až na to, že si je nepamatuju, neboť jsem tehdy byla ještě hodně malá. S jistotou ale můžu říct, že jsem hrála TR2, TR3, TR6, TR:L, TR:A, TR:U. Je docela možné, že jsem hrála i ostatní díly, ale to si opravdu nepamatuju :-(
3) Nejoblíbenější? Jednoznačně TR:L! A proč? Já sama ani přesně nevím. Je takový hodně akční, člověk se u toho dokáže pořádně rozdovádit a tím, že je tak akční není ani tak strašidelný, takže asi proto :-)
4) Lara jak drží pistole, je v nějaké pyramidě a právě prozkoumává nějakou starověkou hrobku :D
5)Ihned se mi vybaví Lara z TR:L co by naše akční hrdinka a archeoložka se vším všudy.
6) Co mě na TR baví? Páni nad tím jsem ještě neuvažovala. No rozhodně mě baví TR hrát (teda jak které díly) a pak si o tom číst různé články, sbírat informace které ještě nevím. TR na mě působí nějakou tajemnou silou, která mě přitahuje k tomu, abych o TR měla stále tak velký zájem jako mám teď. Jinak to vysvětlit neumím.
7)Asi takhle. Já nikoho přesvědčovat nechci a ani to neumím. Jsem toho názoru, ať si každý hlasuje pro koho chce. Jestli si návštěvníci myslí, že jsem to já pro koho by chtěli hlasovat, tak ať hlasují. Já budu jedině ráda a předem všem, kteří mi hlasy dají moc děkuju :-)

Čiči
1. Pred 5 rokmi...
2.3,4,4+,5,6,7,A....7 som odohrala
3.Hmmmm najradšej mám všetky od 1-6, ale najradšej mám 4. Prečo? Ani mi nevadí, že sa to celé odohráva v jednej lokácii. Mám to rada preto lebo je to veľmi čarovné kolo. Nepriatelia sú lahký aj ťažký, no nemám s nimy problémy. Mám ho najradšej lebo je to veľmi dlhá hra. A baví ma hrať od začiatku aj po 100 krát. Asi preto
4.Ako prvé ma napadne: Croft Manor a jednú známu vykrádačku hrobov+plno dobrodružstiev!!!
5. Dve pištole, dlhý hnedý vrkoč, dobrodružná adventúra, ktorá má svoje čaro!
6. Čo? Fú tak: Baví ma to napätie, že musím aj rozmýšľať a celkovo táto hra ma zaujala príbehom a nebezpečenstvom, a nieje to nejaká horrorová hra, no bojím sa aj tak :)
7.Takže: Laru už poznám 5 rokov. Áno, nieje to dlhá doba, ale zamilovala som si ju tak, že všetky informácie točiace sa okolo nej my neujdu. Mám ju veľmi rada jej dobrodružstvá mám ako tak prejdené. Nehrala som 1, no prešla som Anniversary ale viem, že to už nemá svoje čaro :( A chcela som prejsť celú 2, no dostala som sa len do benátok a pri konci keď som mala ísť s loďkou cez tie dvere tak tam mi vypísalo, že error a nepustilo ma ďalej. Prešla som, ale celú 3, 4 (hrám), 4+ som prešla, 5 som prešla, 6 len prednedávnom som prešla, 7, A mám tiež už dlho za sebou. A Underworld mám v pláne prejsť po dovolenke. Mám prečítané obidva životopisy, poznám všetky modelky (nie osobne) aj dabérky. Informácie z jej sveta mi neuniknú. Viem, že sú ľudia, ktorý Laru poznajú dlhšie a lepšie ako ja. V podstate Lara je pre mňa ako sestra. Keď mi je smutno rozprávam sa s ňou :D Veľa z nej nedostanem, ale to nevadí. Poznám ju dosť dobre a keď niečo neviem narýchlo musím sa pohrabať v hlavne aby som si spomenula :D... Takže ak Vám toto všetko nestačí asi Vám už nemôžem povedať viac lebo toto je naozaj všetko. :)

xXx
1) Když mi bylo 10 nebo 11. Nějak tak :):D Nejdřív to začlo, když jsem v obchodě uviděl TR:Chronicles. Když jsem si ho pak chtěl koupit už tam nebyl tak jsem místo toho koupil AoD. Nějak moc mě to nechytlo, ale když jsem si pak po nějaké době pustil demo TR:L, začal jsem Laru zbožňovat. A zbožňuji ji doteď. :)
2) Čtyři.
3) TR:Underworld. Dávám přednost novějším dílům. Je to nádherná grafika..Lara má úžasné pohyby a vzhledově vypadá naprosto krásně. Důvodů je daleko víc, ale nebudu je tu všechny rozepisovat. Vy sami víte :)
4) Lara a vykrádání hrobek. Exotické lokace nebo zaprášené kobky.
5) Krásná archeoložka, která dokáže skoro vše.
6) Je to prostě něco jiného. Je to svět kam můžu utéct. Je to skvělá zábava, která mě nikdy neomrzí. Je to prostě Lara Croft, kterou nikdo nikdy nenahradí. :)
7)Nevím jestli jsem největší znalec, ale vím jistě, že jestli se to týká Lary, chci u toho být. :D I když třeba nevyhraju, nevadí. Je to jen soutěž..ale za to skvělá soutěž ;) originální nápad i zpracování. ROZHODNUTÍ JE NA VÁS :-)

Sonia
1) Keď som mala 10, čiže viac než 7 rokov dozadu, som v časopisoch Level čítala o TR a nejak som po tom zatúžila. Ešte som si hru pamätala z útleho detstva, keď ju hrával brat :D
2) Do konca som odohrala 4 diely, ak nerátam Goldy.
3) AoD, kvôli Kurtííííís... moment. Najmä kvôli atmosfére, ktorá sa dá aj dobre priblížiť v poviedkach, a novému "typu Lary" :o) A tiež trebárs kvôli outfitom - a cosplayu :D
4) Hm... Lara :)
5) Archeologické nálezisko (napr. egyptská hrobka).
6) Zisťovanie, že keby som pohla zadkom, možno by som tiež vedela prekonať nejaké svoje hranice, tak ako Lara prekonáva zakaždým tie svoje :o) A preskúmavanie exotických lokácií, kam sa len tak nedostanem.
7) Veď ja to beztak celé vyhrám, tak mi už dajte ten hlások... Ha :D Non, nie som žiadny veľký znalec a či mi dáte hlas, je len na vás :)

Bebe
1. Bolo to pred 2 rokmi na jeseň. Strýko mi priniesol rôzne hry a medzi nimi bolo TR2. Strýko povedal, že to je jedna z jeho obľúbených hier, nejaká baba tam skáče, strieľa a zabíja tigrov :D no tak som tú hru spustila a dosť ma to pobavilo (hlavne prdiaci Wintson v Larinom dome)....no a postupne som si zahrala demá z ostatných TR a začala z toho TR mánia...
2. 6
3.TR3. Zaujímavé lokalizácie u ktorých si niekedy môžete vybrať poradie v ktorom ich Lara navštívi, a hlavne veľa dopravných prostriedkov.
4. Akčná Lara Croft
5.Skvelá hra Tomb Raider :D
6. Najviac ma baví robiť Larine gymnastické prvky v novších dieloch. A v starších dieloch sa snažím rozoznať stenu od podlahy :D (mám namysli hľadanie secretov...)
7.(uff tak toto bude asi fuška) TR je moja naj hra a na nete hľadám zaujímavé info a novinky zo sveta TR. Dokončila som takmer všetky diely tejto hry s tým, že som si všímala aj rôzne detaily, ja sa s hraním takmer nikdy neponáhľam (samozrejme ak tá hra nie je nudná :D). Síce asi nie som úplným znalcom TR ale aspoň čo to o TR viem....Myslím, že táto odpoveď je ako od mentálne postihnutého ale nič ma na poslednú chvíľu skoro ráno nenapadlo....:D

Razzi
1 - keď som mal asi 13 rokov a spolužiak mi doniesol TR3 a povedal, že sa mu to veľmi páči, tak som to jednoducho musel skúsiť.
2 - takmer všetky - TR2, TR3, TR4, TR5, TR6, TR7, TRA, TR8 teda okrem TR1 všetky
3 - Angel of Darkness, pretože má skvelý príbeh a desivé pozadie, jednoducho je to celé vynovené rôznymi novinkami a výrazne sa to odklonilo od klasiky, no nie až tak veľmi ako Legend.
4 - skvelá adventúra nielen vo forme hry ale aj kníh filmov ap.
5 - osoba, ktorá je stelesnením dokonalosti v oblasti gymnastiky, streľby a všetkého v čom je Lara dobrá
6 - riešenie logických hádaniek a práve to, že Tomb Raider je z istého uhlu pohľadu akčná hra, no nie len idiotská hra, v ktorej sa musíte len prestrieľať do ďalšej úrovne. Jednoducho TR má ducha, má svoju dlhú históriu, pričom každý diel priniesol niečo nové.
7 - Nie som veľmi dobrý v obhajovaní, no skúsim to. Znalec TR - to je svojím spôsobom každý fanúšik (každá fanynka) ktorý odohral aspoň jedného Tomb Raidera. Pretože každý Tomb Raider hráča niečo naučí - novšie diely trochu viac ako staršie, no to nevadí - v najnovších TR (napr. Underworld alebo Legend) vás Lara (+ Alister a Zip) oboznámia so severskou mytológiou (TRU) alebo s mytológiouJužnej Ameriky (Peru - TRL).
- Nemyslím si, že hlasujúci budú hlasovať podľa toho, kto sa ako obháji. Všetci si budú zháňať hlasy cez rôzne bleskovky (otázka typu : Zahlasuješ pre mňa? Napíš ktorý je to hlas) alebo budú písať komentáre kade ľahšie. Aj keď je to zakázané, myslím, že to niektorí risknú - nehovorím, že všetci, ale niektorí určite. Je to jednoducho tak a ja sa preto obhájiť veľmi nechcem. Každý nech zahlasuje podľa toho, kto je komu ako sympatický a ako sa vyjadruje. Toť vše =)

Patys
1)Lara mi přistala na hlavě a to doslova když sem šla kolem kamarádova domu který je velkym fan. Lary a hodil po mne tu hru na první pohled sem si laru zamilovala a ta boule na hlave za to stala:-D
2)nehrala sem jenom 1 a 2
3)miluju všechny dily nemuzu rict ze bych nejakou mela nejoblibenejsi ale legend se mi strasne libil kvuli tomu ze kamarádky amanda a lara se rozesly a to se stalo i s moji nej kamojdou jenze ta me pak nechtela zabit:-D
4)hned uvidim lokace plne starodávných pamatek a skvostne divociny taky samozdrejme lara a pistole a zli chlapci
5)velice a mbiciozni novicek který vi co chce :-D
6)ja chci byt vlastne od mala archeolog a bavi me objevovat skryte zakouti minulosti:-D
7)nevim musim ze priznat ze nevim proc ja bych mela zrovna vyhret jen sem ses sem přihlásila abych vlastne pro sebe vedela jak toho vlastne hodne vim no nwm myslim ze toho moc nevim vim ze nic nevim slova velkého filozofa kterého sem jmeno zapomněla:-D:-DJestli muj pribeh vas zaujal tak hlasnete pro mne budu vdecna:-D:-D:-D


Potkanka
1) Kdysi dávno... (ehm, v listopadu 1999) jsem si o jisté hře s názvem Tomb Raider přečetla v časopise Počítač pro každého. V té době jsem skoro žádné hry neznala, počítač jsme měli jen chvíli... takže to vyústilo v okamžité objednání této hry (konkrétně tedy vlastně TR3). No a od té doby se to se mnou veze, má zažranost neochabla ani když jsem konečně začala poznávat další hry - a ani teď :D
PS: Ten článek jsem četla tolikrát, že jsem doteď schopná některé části zpaměti odříkat...
2) A téhle otázce jsem se celý svůj život vyhýbala... (tak tedy ne celý život). Dohrála jsem jich jenom šest :( Pěkně trapné... ale já ty ostatní určitě dohraji, koneckonců už jsem je rozehrála (nejednou... XD )
3) Lara Croft Tomb Raider: The Angel of Darkness. Proč? Protože má tak dlouhý název! No, dobrá, tak tedy kvůli úžasnému ději, dechberoucím lokacím a atmosféře, vymakaným rozlehlým hádankám, Lařině zabijáckém vzhledu a charakteru ("You unsavoury little runt!"), mnoha dalším úžasným postavám (Kurtis, Janice, Boaz, Karel, Cleaner...), všemu tomu tajemnu vzhledem k nedodělání hry (nikdo vlastně o této hře neví vše, stále vyplouvají na povrch nové věci) a taky kvůli... no prostě kvůli všemu, pokud jste AoD hráli, tak mě jistě chápete! :D (No tak, i bugy jsou docela sranda!)
4) Představím si logo Tomb Raider 3, protože tento díl byl pro mě dlouho jediným TR na světě. A hned nato se mi vybaví hromada lokací z různých dílů (tedy, TR1-TR6) s Larou probíhající skrz ně, s devítkami v rukách.
5) I tentokrát se vyrojí hromada přestav - většinou screenshotů a renderů, na nichž dominuje Lara. (Převážně TR1-TR5, méně pak AoD a ty tři novější vůbec :D ). Krom toho se mi také vybaví zelenomodrá a hnědá barva, dlouhý cop připomínající věnec buřtů a párek pistolí :-P
6) Řekla bych "všechno", ale to by asi čtenáře neuspokojilo... Baví mě to prolézání levely, ten strach, že na mě něco vyskočí (já to tedy nenávidím, ale zároveň to mám ráda), ten úžasný uspokojující pocit, když se konečně hnu z místa či když se přede mnou objeví nějaká úžasná scenérie... Baví mě samozřejmě sledovat i cutscény, protože tam se Lara řádně projevuje (uvědomte si, že zatímco to píšu, vybavují se mi pouze TR1-TR6 a pojednává to tedy hlavně o nich). A co se týče TR1 - TR5 (plus amatérské levely), tak u nich mě také neskutečně baví, jak je vše naprosto přesné - odměřování skoků, puzzle se spoustou posunovacích beden... někomu mohou tyto "kostičky" přijít zastaralé, ale mně se tato preciznost během hraní náramně líbí :)
A abych nezapomněla, baví mě na tom i vše to kolem - diskuze s dalšími podobně "postiženými" lidmi, psaní a čtení povídek, kreslení a prohlížení obrázků, sledování videí a vůbec cokoli dalšího, co se TR týče.
7) Obhájit svou pozici znalce TR a LC? Tož, něco o tom asi vím, ale nějaký důkaz... no ovšem! Pokud jste už někdy slyšeli o světoznámých hrách jako Riskuj Raider či TRAZ kvíz, tak tam se mi nějak záhadně povedlo vyhrát! Skromnost stranou, já jsem prostě génius! (Ne, to jste neslyšeli, zapomeňte na to!) Asi takhle - vím všelicos, ale stále se učím, vždyť svět Tomb Raideru je tak rozsáhlý!


Vyhlášení výsledků prvního kola + kdy bude kolo druhé?

20. července 2009 v 11:11 | Charlie |  Soutěže
Moji milí,
musím to přiznat - nestíhám.
Já vím, jsem hrozná. Jenže naneštěstí pro vás mám teď kupodivu o prázdninách nějak naspěch, takže dnes nestihnu vyhlásit druhou část. Měla jsem teď jakžtakž chvíli, abych spočítala vaše body v prvním kole, ale druhé teď vyhlásit nestihnu (pochopitelně ani přednastavit). Druhé kolo tedy vyhlásím asi až dnes večer, zatím nevím přesně v kolik.

Jak jste si vedli v kole prvním a vaše dosavadní bodové zisky zjistíte zde.