Prosinec 2008

PF 2009

31. prosince 2008 v 11:17 | Charlie |  Pro vás

Tak, a je to tady. 31. prosince, poslední den v roce (mnou tolik obávaný Silvestr). Ne že bych ho nějak zvlášť slavila, ale i přesto se připojím ke všeobecnému přání:

Přeji vám všem, drazí návštěvníci, co nejkrásnější Nový rok a celý nový rok 2009 vůbec, ať se vám splní to, co si přejete a dosáhnete toho, čeho dosáhnout chcete; ať se vám jednoduše všeobecně daří a ať jste celoročně spokojení.

Tak na zdraví; ať přežijete dnešní pravděpodobně-zase-bouřlivou-noc a ve zdraví sem zase zavítáte...

Vaše Charlie a samozřejmě i LaraHCroft

P.s.: Ještě přidávám jedno přání pro nás:) Děkujeme za animaci...


Přání od MissCroft

30. prosince 2008 v 22:07 | Charlie |  Historie blogu
Od MissCroft jsme dostaly krásný diplomek. Moc děkujeme, budeme se snažit:)


Ohlídejte si...

27. prosince 2008 v 11:52 | Charlie |  LHC
Ano, vy, co máte rádi film Lara Croft: Tomb Raider, zpozorněte. Poběží totiž v televizi, přesněji na tv nova 3. ledna v 21.45. Takže patříte-li mezi fanoušky tohoto filmu, můžete se těšit.

Závěrem Adventního speciálu

25. prosince 2008 v 14:11 | Charlie |  Pro vás
A je to.
Je 25. prosince, Štědrý den je pryč (nevím jak vy, ale já si ho celkem užila:), tak snad jste pod stromečkem našli všechno, co jste si přáli.

Já mám ještě jeden rest, jehož poslední splátku vám teď předkládám. Můžete to klidně brát jako lehce opožděný dárek:) Moje povídka Zlatý amulet je konečně dopsána, a vy si ji tudíž můžete konečně užít celou. Doufám, že se vám bude poslední - tedy pátá část a epilog - díl líbit:)

Vaše Charlie

ZLATÝ AMULET - Epilog

25. prosince 2008 v 14:04 | Charlie |  Povídky2
Černoch sedící na podlaze červeného vrtulníku se usmál. Lara mu právě oznámila, co se stalo. Vlastně ani nečekal nic jiného. Odložil sluchátko a rozhlédl se po krajině.
Ledová poušť mlčela.
Při jižním úbočí nejvyššího zasněženého pahorku se nejdřív ozvaly kroky. Ty pak následovaly boty, jež je způsobily - a samozřejmě i jejich majitelka.
Zip se podíval na hodinky. Ano, už bylo na čase. Nad východním horizontem, i když spíš směrem k jihu, se na obloze objevovala už nějakou chvíli načervenalá záře.
Nad ledovou pouští svítalo.
Vyšlo slunce.
Po svahu se vzhůru k vrtulníku vyškrábala postava štíhlé ženy. Chladný vítr, který trhal poslední mraky, jež ještě zakrývali sluneční svit, si hrál s jejím dlouhým copem. Dobrodružka si setřela z čela kapku potu a vyhoupla se na podlahu vrtulníku. Na krku se jí houpal velký zlatý kotouč.
Vzlétli. Hluk vrtulníku se vytratil v dáli. Nad bílou krajinou se rozprostřelo ticho, rušené jen kvílením severního větru. A světlo.
Dlouhá noc skončila.
Nastal čas dne.

Konec



ZLATÝ AMULET - 5. část

25. prosince 2008 v 14:01 | Charlie |  Povídky2
Ćlenové ozbrojené hordy postupovali k jezírku uprostřed místnosti. Někteří z nich byli fascinováni tou podivnou modrou barvou, kterou na sebe vzala voda, jiní zas vzhlíželi vzhůru ve snaze zahlédnout, co provádí jejich cíl nahoře. Ti druzí si mohli vykroutit krk, a stejně…

---

…Lara byla příliš vysoko až příliš dobře schovaná za ledovou sítí, jež se proplétala celým prostorem, takže na ni dohlédnout nemohli. V tu chvíli, o které teď ale mluvíme, stejně dočista zapomněla na to, že někde pod sebou ty chlupaté gorily má.
Aby mohla zachytit amulet, který visel na zlatém řetízku přichycený v nejvyšším koutku stropu, musela se pustit všeho a skočit dopředu. Byl to moc zvláštní a jen těžko popsatelný okamžik, když se vznášela nad ledovou hlubinou, prsty svírajíce zlatý kotouč.
Až se amuletu dotkneš…
…uvidíš světlo, jež je ukryté na druhé straně tmy.
…ucítíš lásku ohně, jež neumí než spálit na prach.
…ochutnáš nenávist ledu, jež hoří.
…poznáš, že čas nic neznamená.

Až se amuletu dotkneš, ucítíš slunce.

Každý sebevíc neskutečnější, sebevíc dokonalejší okamžik jednou vyprchá. Přestože Lara cítila, jak se vteřina jejího letu roztáhla do věčnosti jak nekonečná gumová páska, všechny fyzikální zákony jí křičely do uší. Hlubina si žádala své.

Navíc měla v úmyslu to dostat.
Ale ještě před tím Lara pocítila, jak se jí pravou rukou rozbíhá teplo. Horkost. Źár. Nesnesitelný žár…
Vykřikla a povolila sevření. Amulet jí vyklouzl z prstů a vydal se nejkratší cestou dolů, stejně jak Newtonovo jablko a všechny ostatní předměty světa.
A na Laru zaútočila hlubina.

---

Ledová jeskyně se rozzářila oslepujícím světlem. Jas trval pouhý okamžik; zmizel stejně rychle, jako se objevil. Chlapům zbyl jen nefunkční zrak a nekonečný údiv nad celým tím místem. Jen jeden z nich, pan X, který si také včas zakryl oči rukama, měl povýšený pocit, že ví.
I jemu se ale do mysli vkrádaly obavy. Celé stádo ne právě optimistických myšlenek…
Podlaha se lehce otřásla. Hladina azurové modři v jezírku se pokryla jemnými vlnkami, které sílily a zvětšovaly se. Od středu ke kraji běžely kroužky, jejichž průměr se stále rozšiřoval.
Teď už na ně zírali všichni.
Něco se dělo.
První vlnka slabě šplouchla o břeh.
Druhá následovala jejího příkladu. Pak se ozvalo krátké zasvištění a něco žbluňklo.
Uprostřed se ve zčeřené tekutině na okamžik objevil jakýsi zlatý třpyt a vzápětí zmizel.
Podlaha se oklepala znovu; jako když je ovanul chladný vánek. Na všech přítomných zádech naskákala husí kůže a vlasy se zježily.
V jeskyni se najednou velmi ochladilo a obsadily ji stíny. Ozvěny z hlubin noci. Tekutina v jezírku zfialověla. Změna odstínu pokračovala dál, přes krvavou červeň po jasnou žluť, až se zastavila na oslepující bílé.
Třetí vlnka si přetančila po rozběsněné hladině a přeskočila břeh, jako by se nechumelilo. Nezastavilo ji ani to, že teď už běžela do svahu. Rozdělila svou sílu do desítek, ba snad stovek pramínků, které se znovu opět stékaly dohromady. V průhledném, skoro křišťálovém namodralém ledu vykvetl velký bílý sedmilistý květ.

Každý z jeho okvětních plátků se prodlužoval a protahoval.

Každý z nich směřoval k jednomu ze sedmi ledových kvádrů lemujících jezírko.
Každý z nich vyhnal své úponky vzhůru a vpil se do ledové kostky zhruba v místě, které by u člověka odpovídalo výšce jeho srdce.
Chvilku se nic nedělo, svět strnul.
A pak se na tváři žoldáka, který stál nejblíž k jednomu z ledových hrobů, objevil velice zděšený výraz a muž sklouz k zemi. Z ledu se totiž vynořila ruka z křišťálově ledových kostí a svým objetím ho uspala spánkem, z kterého už se neprobudí.

---

Lara následovala křivku započatého letu, aniž by se o to nějak snažila. Měla neskutečné štěstí. Přímo v její dráze se totiž pnul až ke stropu jeskyně jeden ze sloupů a Laru přivítal s otevřenou náručí. Setrvačnost s Larou ošklivě udeřila o led, po kterém následně sklouzla o kus níž, kde už na ni čekala vítaná plošinka.
Hlubina bude muset počkat, a snad se nedočká nikdy…
Všechno ji bolelo. Cítila každý kousek svého těla. Hlavu měla jak střep. Do hrudníku jako by ji bodali. Nohy jako by se chystaly upadnout. Ale nejvíc cítila pravou ruku, tu, v které na krátký okamžik držela zlatý amulet. Srdce jí zběsile bušilo a prohánělo jí krev zaplavenou adrenalinem celým tělem, nejsilnější tep ale byl v pravé ruce. Mrzla a hořela zároveň. Lara zhluboka dýchala a opřela se zády o led. Vždycky vydržela hodně. Netrvalo dlouho a bolest začala slábnout.
V černé kožené rukavičce bez prstů měla vypálenou kulatou díru. Sluneční symbol se jí dokonce lehce vryl i do kůže.
Odlomila kus všudypřítomného ledu z jednoho rampouchu a stiskla jej v dlani.
Zezdola se ozval hluk výtřelů, zkombinovaný s ozvěnou výkřiků. Neohrožená lovkyně pokladů se podívala přes okraj výstupku dolů a povzdechla si.
Postavila se na rozbolavěné nohy a sebrala síly. Je na čase jít dál. Navíc někde dole na ni čeká její kořist…

---

Třinách po zuby ozbrojených mužů.
Sedm kostlivců z ledu.
A jedna žena.
Jak tohle může dopadnout?

---

Když Lara klouzala po posledním rampouchu až dolů, bylo už dole živých mnohem méně. Přesněji řečeno, na nohou se už drželi jen čtyři žoldáci a ze všech sil se snažili zasáhnout nepřátele. Ono bylo méně už i oněch ne přímo živých ledových kostrounů, jenže…

Muži měli sice silné zbraně, ale ti druzí byli mnohem obratnější. A upřímně řečeno i děsivější. Navíc, zkuste si někoho zasáhnout, když je váš cíl mnohem rychlejší než vy sami… a ten kohoutek se v těch tlustých rukavicích tak špatně hledá!
Pan X se velmi prozřetelně někam vytratil.
Lara seskočila na zem a rozhlédla se. Na nohou se držel poslední z dvanácti chlápků a ani tomu už nezbývalo moc času. Zbývající tři ledoví kostlivci se ohlédli na nově příchozí. Jeden z nich drápem podřízl krk poslednímu žoldákovi. Kolik krve už potřísnilo ledovou svatyni…

Jeskyní se ozvala ozvěna dvojice klapnutí, to jak Lara zastrčila do svých věrných pistolí zásobníky a natáhla je.
Čas se zpomalil…

Namířila a zasáhla. Jeden z trojice to dostal přímo do čela. Ledová koule tvořící jeho hlavu se rozprskla do všech stran a zbytek se jednoduše rozsypal.
Ještě dva…

Lara se proplétala mezi sloupy. Kostlivci z ledu se jí drželi v patách jak uslintaní psi na lovu, pronásledující lišku. Ještě štěstí, že byli tak hloupí, a nenapadlo je, jaká žihadla má pro ně kořist připravená…
Ještě jeden.

Když poslední ledová kost z druhého padlého s křápnutím dokončila svůj let k zemi, Lara se zastavila. Srdce se jí opět silně rozbušilo a adrenalin, který z ní rozhodně ještě nevyprchal, objevil nové zdroje. Někde tu byl ještě třetí z Ledových, který byl největší a také nejspíš nejmazanější, ale…
Zastavila se přímo na okraji té díry, která předtím byla jezírkem. Ta podivná voda se totiž vyhrnula v oblaku páry ven a vypařila se - jako ta slavná pára nad hrncem. Dole v nehluboké prohlubni zbyla jen louže, uprostřed které ležel zlatý amulet.
Laře se do zorného pole přikradlo pár rudých fleků vzteku, když uviděla tu postavu, co se k amuletu plížila. Přimhouřila oči a -
- neudělala nic. Tedy alespoň zatím. Všimla si totiž ještě toho druhého stínu, který se kradl v patách prvnímu. Ušklíbla se.

Poslední ledový král měl na hlavě dokonce ledovou korunu. Tělo, či spíše kostra spletená
z ledových rampouchů bezzvučně dopadla na dno jámy a celá ta neskutečná nestvůra se sklonila nad panem zvaným X. Ten klečel na kolenou a už natahoval ruku k amuletu, když si jeho oči všimly onoho stále temnějšího stínu. Otočil hlavu a…

Kvůli slabším žaludkům se vyhneme přesnějšímu popisu jeho osudu.

Korunovaná lebka se zvedla k poslední živé bytosti, která ještě stála - na okraji prohlubně. Lařin úšklebek se ještě rozšířil. Trvalo to zlomek vteřiny.
Zvedla paži, zamířila, vystřilila…
Ledová koruna se zařinčením potkala zem.



Diplom za spřátelení

24. prosince 2008 v 16:11 | LaraHCroft91 & Charlie |  Historie blogu
Moc ti děkujeme Wiloro:-) Je krásný.

24. prosince

24. prosince 2008 v 9:10 | LaraHCroft & Charlie |  Pro vás

LaraHCroft: Tak jsme se přeci jenom dočkali. Dvacátý čtvrtý prosinec je tu a nám nezbývá nic jiného než představit vám poslední vánoční překvapení.
Dnes jsme si pro vás připravili opravdu něco speciálního. Jak už jste si jistě všimli proběhla tu změna designu.
V anketě a komenářích nám můžete sdělit svůj názor na tento zcela nový design.

A dále pro vás máme tento vánoční obrázek s Larou (který nepochází z mé dílny!).
Vše nejlepší všem!!


Charlie: I já doufám, že se vám všem nový design líbí. Já sama byla dost překvapená, když s ním LaraHCroft přišla - přesněji řečeno jsem byla nadšená:) Díky, LHC! A abych vám něco nadělila i já... Poslední, tedy pátá částpovídky Zlatý amulet se tu objeví během dneška (možná až zítra, uvidím, jak to stihnu).
Veselé Vánoce, hodně dárků a vůbec krásné prožití těchto skvělých svátků vám přeji i já...
:)


No co dodat, snad už jen Veselé Vánoce!

23. prosince

23. prosince 2008 v 14:46 | Charlie |  Pro vás
Tak jak se těšíte? Vánoce jsou za dveřmi:)

Je tu dvacátý třetí prosinec a do těch tak očekávaných svátků zbývá pouhý (a necelý) den. Omluvte moje dnešní opoždění, můj počítač si tak trochu postavil hlavu a odmítl fungovat.

Dneska se, abysme se dostali do té správné vánoční atmosféry, podíváme na pár videí s vánoční tematikou... ani jedno není z naší dílny, ale i tak jsme snad vybrali co nejlepší. Kdyby vám náš výběr nestačil, stačí na Youtube zadat ta správná kouzelná slůvka a za chvilku se zpod hromady videí nebudete moct vyhrabat.

Animated Croft: A Very Christmassy Croft



Trochu zvláštní, ale docela zajímavý kousek...

Merry Croftmas, part 1


Merry Croftmas, part 2





Tenhle bonbónek tedy sice není přímo vánoční, ale sladký je dost:)

Lara Croft in Candyland


22. prosince

22. prosince 2008 v 18:04 | Charlie |  Pro vás
Páni, zas se budu opakovat...
Jak ten čas letí, co? Už je dvacátého druhého a do Vánoc zbývají pouhé dva dny. Jestlipak vás už zachvátila vánoční panika?

Tak nádech, výdech, sednětě si k počítači a můžete třeba koukat na ty obrázky, co vám běhají po obrazovce - protože LaraHCroft pro vás našla pár krásných screensaverů. Teď předávám slovo jí - a ať nezapomene dodat návod na stažení a zapnutí!

1. Screensaver (TRA) :::download::: (zabalen v zipu, rozbalit a nainstalovat)
2. TR movie 2001 (official) :::download::: (zabalen v zipu, rozbalit a nainstalovat)
3. TR 6 :::download::: (zabalen v zipu, rozbalit a nainstalovat)
4. Lara Croft :::download::: (zabalen v zipu, rozbalit a nainstalovat)
5. Lara Croft2 :::download::: (zabalen v zipu, rozbalit a nainstalovat)

Nádherné přání

21. prosince 2008 v 16:15 | Charlie |  Historie blogu
Ó, ani nevím, co sem mám napsat:) Vlastně ano: moc děkujeme, Žanettko! Krásný nápad a krásné přáníčko - teď určitě budeme mít svátky ještě krásnější, než jsme vůbec čekaly...


21. prosince

21. prosince 2008 v 8:55 | Charlie |  Pro vás
Páni, už je to tu zase... 21. prosince. Zimní slunovrat, nejdelší den v roce, a do Vánoc zbývají pouhé tři dny. Je to k neuvěření, že?
A navíc dnes slaví ještě naše druhé sluníčko - LaraHCroft dnes načíná šestnáctý rok života:) Blahopřeji!

Abych nezapomněla, dnes jsem pro vás sepsala čtvrtý díl své nejnovější povídky Zlatý amulet. Už nás čeká jen jeden, a Lařino dobrodružství v ledové poušti bude u konce.

navigace:

ZLATÝ AMULET - 4. část

21. prosince 2008 v 8:47 | Charlie |  Povídky2
Lara byla okouzlena krásou ledového království. Těžko by se našel někdo, kdo by nebyl; v téhle ženě se ale rychle probudila touha po pokladu a zvědavost. První plamínek nezhasl, ale ten druhý byl však silnější.
Místnost byla vysoká asi jako nějaká vznešená katedrála. Byla zřejmě hluboko pod zemí, ale i přesto tu bylo světlo - jasné světlo, které se odráželo ode všech krystalků ledu, z kterých byla celá svatyně vytesána. Modravé, mlhavé světlo.
Dominovalo tu ticho znějící skoro posvátně. Jen v pozadí zvuku se ozývalo tichoučké: cink, cink, cink…
Ledové pilíře tvořily složitý podpůrný systém. Větvily se a složitě i jednoduše proplétaly. Některé sloupky obtáčelo schodiště. Jiné spojovaly můstky z tenoučkých ledových nitek. Další se rozšiřovaly v balkónky a terasy z ledu…

Labyrint celý z ledu utkaný. Cesta vzhůru jen jedna a odboček na tisíce; najdi cestu správnou a dostaneš se až na vrchol; vydej se špatnou a ochutnáš konce.

Lara si nejprve povzdechla a pak se její ústa roztáhla úsměvem. Přešla k nejširšímu sloupu a vyhoupla se na první stupeň průhledného schodiště. Za ním čekal druhý. Třetí…

---


Lara sáhla po dalším rampouchu, ale ten byl tenký a zlomil se jí v ruce. Slyšela, jak se hluboko dole pod ní roztříštil o tvrdou zem. Ten velký, kterého se právě držela a který byl tou jedinou věcí, jež ji dělila od hlubiny, se pomalu poddával teplu jejího těla - tedy hlavně rukou. Polkla. Ujížděly jí prsty. Rychle se rozhlédla kolem a málem si při tom vykroutila hlavu. Počkat… Ta plošinka támhle dole, to by mohlo…
Odrazila se a skočila. Chvilku po tom se zezdola ozval zvuk mnohem většího kusu ledu než prve, který se právě rozletěl na milion kousíčků. Lara si setřela chladný pot z čela a pokračovala v cestě.
---


Po zuby ozbrojená horda právě sestupovala dlouhou spirálovitou chodbou, když se zezdola ozval ten nečekaný zvuk. Přes tu vzdálenost, která je od místa jeho zrodu dělila, neslyšeli nic jiného než hručivé zadunění, ale i tak většině z nich naskočila na zádech husí kůže.
Klesali stále hloub, pořád níž, do spirály...

---


"Laro?"
Hlas ve sluchátku byl naprosto nečekaný. Lara, která právě přecházela přes nebezpečně působící ledový můstek, zavrávorala a málem ji polkla modrá hlubina. Skrčila se, chytila se okraje ledu a poklepala na sluchátko.
"Zipe?"
"Laro, jsi tam?"
"Kdo jiný by tu měl asi tak být? Co se děje? Proč šeptáš?"
"Aby mne neslyšeli. Máme tu krysy, Laro..."
Led ji pálil do rukou. Na okamžik se pustila a zavrtěla se, následkem čehož z jejího opasku vyklouzl prázdný zásobník a vydal se vstříc ledové podlaze. Lařin pohled bezděčně sklouzl za ním a zachytil do své sítě skupinku černých siluet, které právě vcházely do ledového paláce. Kov narazil na zmrzlou vodu a hlasitě ji uvítal.
Sakra, proběhlo Laře hlavou.

---

Vešli dovnitř naprosto ohromení, ale nedávali to moc najevo. Oni měli přece zbraně, ne? Byli přece velcí chlapi. Ještě že se jim podařilo rychle nahodit čelisti zpět do jejich pantů, co?
Ozval se hlasitý zvuk. Prásk, klep. Vůdce skupiny zvedl ruku a gestem zastavil své muže. Zvedl hlavu, podíval se vzhůru do toho spletence ledu a nakonec vypustil z úst dvě slova:
"Je tady."
Všichni věděli, co to znamená, až moc dobře. Po zarostých tvářích se rozlily úsměvy, které by vyděsily většinu zubařů k smrti.
Hlavně se zvedly a prsty zaujaly své pozice...

---


...a Laře kolem uší zasvištěly první střely. Přitiskla se pevněji k ledovému sloupu a sledovala, jak se roje včelek zakusují do namodralé chladné hmoty. Zhluboka dýchala a hruď se jí dmula vzteky. Radši nezmiňovat její výraz. Vytáhla z futrálů své vlastní dávkovače žihadel a oplácela stejnou měnou. Naneštěstí měla slabší dostřel a navíc byla tak rozčilená, že se jí třásla ruka, ale i přesto se jí zřejmě podařilo někoho trefit - jak jí prozradilo několik bolestivých výkřiků.
Obrátila se a podívala se nahoru. Tam se skvěl zlatý amulet v celé své kráse, zachycený v ledové skořápce. Už je tak blízko. Už jen kousíček.
Zvedla se, držíce se ledu, a několika akrobatickými kousky překonala další kousek vzdálenosti, jež ji dělila od pokladu. Přece ji nezastaví nějaký mizerný...

---


Pan X. Nikdy si nepřál uvádět své jméno a tohle písmeno ze zadku abecedy jej vždycky oslovovalo nejvíc. Poslední dobou se stal jedním z nejvytrvalejších protivníků Lary Croftové a byl na své výkony patřičně hrdý. Byl ale celkem dost mladý a až moc rád nosil černé sluneční brýle; černou barvu měl vůbec nejradši. Navíc docela slušně ovládal vrtulníky. Nebylo zas tak těžké dostat se až sem, když...
Zlatý amulet se mu v chtivých představách už už houpal kolem krku.

---


Lara se drápala vzhůru s pistolí v zubech. Už ji od amuletu dělilo jen pár metrů. Pár stop. Délka natažené ruky... Před očima se jí objevovaly rudé skvrny vzteku a vzadu v hlavě se začala odvíjet určitá myšlenka. Vzpomněla si, co pravil její ošuntělý zápisník:
Když tě všechny překážky cesty neodradí, když tě žádná z nich nezastaví, tak tedy až se dotkneš slunce, pamatuj: ono chráněno jest. Síly noci stojí kolem něj. A když je propustíš z jejich klece, nezapomeň, že v jejich patách jde smrt.
Sedmero pánů tmy spí v ledovém loži.
Sedmero mečů čeká na tvou krev.
Lara se podívala dolů a začala počítat. Odtud ty ledové kvádry rozmístěné kolem jezírka vypadaly úplně jinak. Jeden, dva, tři... sedm. Polkla.
Uvědomila si, že ti dole už přestali střílet. Nakonec i ona byla pro ně příliš vysoko. Černé postavičky stály v modravém oparu a vzhlížely vzhůru v očekávání věcí příštích.
Jak je libo, proletělo Laře hlavou. Na tváři se jí najednou objevil úsměv a ruka hmátla dopředu...



20. prosince

20. prosince 2008 v 9:58 | LaraHCroft91 |  Pro vás
Na dnešek jsme si spolu s Charlie pro vás připravili další vánoční level. Tento level není ode mně, ale je od autorek jménem Clara & Masha.
"Silent, snowy place"


Myslím, že se vám bude level líbit. Zvlášť milovníkům legendského outfitu z Nepálu.
→ Zde ← odkaz ke stažení.
Návod:
Myslím, že se stažením mít problém nebudete. Akorát, ještě před spuštěním si otevřte složku audio a v té spusťte Start_me.exe
Tento prográmek vám všechny audio tracky převede na formát wav (ADPCM) podporovaný TR.
A pak už jen hru normálně spusťte a hrajte.
Přeji příjemnou zábavu.

Do 24.12 už zbývají pouhé 4 dny.
Vaše LaraHCroft91:-)

Alexandrie, Alexandrijská knihovna & spol.

19. prosince 2008 v 21:05 | Charlie |  Zajímavosti
ALEXANDRIJSKÁ KNIHOVNA & SPOL.

Lidé si za celá ta dlouhá léta, co už pobíhají po světě, prošli dlouhým vývojem a naučili se spoustu věcí. Některých dosti užitečných. Netrvalo dlouho a začali své vědomosti hromadit, kde mohli - ve svých chytrých hlavičkách; když se naučili psát, počmárali všechno, co mohli… A když už měli znalostí celé hromady, našli ta správná místa, kam je schovávat. Jedním z nich byla třeba právě… Alexandrijská knihovna. A jedním z velkých divů celého tehdejšího světa byla vlastně celá Alexandrie.