Červenec 2007

Co o Laře na internetu hledáte nejvíce???

30. července 2007 v 21:46 | LaraHCroft |  Ankety a diskuze
Jestli hledáte něco jiného tak to napište do komentářů:-) Tahle anketa je tady proto, abych věděla co mám dávat na blog.

KRÁLOVNIN KLENOT - Kapitola druhá: Prázdná hrobka

30. července 2007 v 18:27 | Charlie |  Povídky2
Lara si prohlédla své dílo. Zadunění, které vyloudil onen spadlý kus skály, přivolal ostatní členy skupiny.
Před Larou byla hladká skalní stěna, kterou dříve ukrývaly kameny. Když je odstranila, vyrýsovaly se jí před očima dvě umělecky propracované rytiny sfing, hledící jedna na druhou a zároveň střežící úzký černý obdélník ve skále.
Všem bylo jasné, že si Lara právě připsala na konto další objev.
Lara protáhla své štíhlé tělo úzkým vchodem a dostala se do jakési uličky. Její stěny pokryty různými výjevy ze života egyptských božstev. Když se Lara dostala do zákrutu chodby, kam se již nedostaly sluneční paprsky, vytáhla si ze svého batůžku baterku a rozsvítila ji. Chodbička se sice trochu rozšiřovala, ale mířila dolů. Lara ji opatrně následovala. Najednou se sestup zastavil, stěny se od sebe vzdálily a vytvořily tak docela pěknou malou místnost. Sice poměrně úzkou, ale dlouhou s vysokým stropem. Zdi byly pomalované stejně jako cesta sem a popsané hieroglyfy.
Lařina baterka nedokázala osvětlit místnost celou. Lara posunula kužel světla před sebe, do míst, kde měla být pevná zem. Polkla.
Ještě krok a ocitla by se na dně vlčí díry, oblíbené pasti egyptských starověkých architektů.
Do místnosti dorazil zbytek skupiny. Lara si všimla, že na stěnách vedle vchodu jsou zavěšené dva kusy dřeva. Měly zuhelnatělé konce, ze kterých visely ohořelé bandáže nasáklé smůlou. Profesorka je zapálila sirkami.
Pochodně se rozhořely a plamínky ozářily místnost. Po zdech se rozpohybovaly stíny. Lara si všimla říms nad propastí. Poslala Rogera pro dvě lana. Ten je přinesl. Sžírala ho závist a žárlivost, že nic podobného neobjevil on sám.
"To jsem na tebe zvědavý," pronesl.
"Díky." Lara si vzala lana a jejich konce si uvázala kolem pasu. Druhé konce pak podala Rogerovi, aby je držel. Když si profesorka uvědomila, co se její nejlepší studentka chystá dělat, snažila se jí to rozmluvit. Lara ji ignorovala a prohlédla si stěnu. Rampy se táhly podél celé místnosti. Lara se chytila rukama té výše a nohy si zapřela o spodní. Pomalými pohyby se posouvala na druhou stranu, zatímco Roger odmotával lana. Měl chuť ji strhnout dolů, ale nedovolil si to kvůli přítomnosti ostatních. Laru nesnášel, viděl v ní nabubřelou hraběnku, které podle něho každý nadržuje.
Zatím se Lara dostala zhruba doprostřed propasti. Římsy byly vytvořeny z jakýchsi kamenných bloků. Jenže když se pokusila zachytit na jednom kameni, rozpadl se jí v ruce a její prsty sjely po hladké stěně. Lara ztratila rovnováhu a naklonila se dozadu. Rychle natáhla ruku a chytila se prsty pevnějšího kamene.
---

Když se jí nakonec podařilo dostat se na druhou stranu, odmotala ze sebe konce lan a připevnila je do skalní stěny skobami. Roger udělal na opačné straně totéž a ostatní ze skupiny se po nich dostali na druhou stranu.
---

Lara pokračovala další úzkou chodbičkou. Baterku vyměnila za louč; plameny teď ozařovaly chodbu v celé její kráse. Její zdi byly popsány hieroglyfickými znaky; texty pocházely nejspíše z Knihy mrtvých, která sloužila jako nějaké poučení pro duše cestující na onen svět. Pak chodba skončila a Lara vešla do pohřební komory. Na zdech visely další louče, které taktéž zapálila. Jejich světlo rozzářilo celou místnost. Její stěny byly pomalovány výjevy ze života zemřelé ženy a popsány hieroglyfy o jejích skutcích. Místnost byla prázdná, až na velký sarkofág uprostřed. Lara k němu přiblížila pochodeň a pomalu překládala znaky napsané na jeho víku.
"Zde odpočívá její Výsost, královna Nefertiti -" u toho jména se Lara zastavila, ačkoliv text pokračoval.
"Nefertiti?"
Zraky všech se obrátily k hrobu. Deset rukou uchopilo víko, pět nosů se nadechlo a pět párů plic zadrželo dech. Všichni toužili spatřit slavnou královnu. Pomalu odsunuli víko. Vzduch, už tak prosycený prachem a skoro nedýchatelný, se při pohybu s tímto kusem kamene stal přímo dusivý. Zvedl se prach a celá pětice se otočila, zakryla si nosy a zavřela
oči. Když se vzduch uklidnil, všichni se otočili k sarkofágu. Jenže jakmile nahlédli dovnitř, výrazy jejich tváří se změnily z očekávání ve zklamání.
Hrob byl prázdný.

KRÁLOVNIN KLENOT - Kapitola první: Vykopávky

29. července 2007 v 13:42 | Charlie |  Povídky2
Egypt 1988

Pouštní písek byl chladný a hebký. Vítr, který si minulý den pohrával s jeho zrnky, se utišil a přestal na chvíli měnit tvary dun. Ve svitu měsíce, visícího nízko nad obzorem, se chladnou pouštní nocí pohybovala dlouhá karavana, tiše a nenápadně jako stín. Nohy velbloudů se nořily do jemného písku a nechávaly tak za sebou jasně viditelnou stopu. Zvířat byly alespoň dva tucty. Asi patnáct z nich vezlo na zádech postavy zahalené do barevných látek, které jejich nositele chránily před pískem a slunečními paprsky. Teď, v noci, se osvědčily i jako teplé obleky, protože teploty v noční poušti nemají daleko od bodu mrazu.
Ta karavana nebyla na pohled ničím vyjímečná. Až na to, že na neobsazených zádech zvířat byly přivázány nadité kožené vaky, plné zlatých a posvátných předmětů, uloupených z hrobů dávných vládců a nyní pod rouškou noci, schované pod pokrývkou tmy, převážených do rukou překupníků a sběratelů ochotných vyplácet za ně vysoké částky.
Pod beduínskými šaty se navíc schovávaly zbraně. Střelné zbraně nejrůznějších druhů i nabroušené čepele nožů a dýk.
Jejich majitelé si s pocitem dobře vykonané práce odváželi své získané poklady. Blížil se úsvit a oni každou chvíli přijedou do města, které bylo cílem jejich výpravy.
Ticho pouště přerušil nečekaný zvuk. To když vůdci karavany zapípala kolem krku zavěšená vysílačka. Vyměnil si s ní pár arabských vět. Když rozhovor ukončil, zaškaredil se. Až dokončí tenhle úkol, má na seznamu další. Prácičku za Údolím králů. Jako by si neměl nikdy odpočinout… Pak se výraz jeho tváře změnil v potutelný úsměv a zajiskřilo mu v očích. Tenhle člověk byl tak ziskuchtivý, že každému, kdo stál mezi ním a penězi, udělal ze života peklo.
---

Sluneční bůh ukázal svou tvář a jeho paprsky rozzářil zlatý písek. O pár mil jižněji od putující karavany se při úsvitu probouzel malý tábor. Ten ležel ve stínu skal malého údolí nedaleko Údolí králů, pokladnice královských hrobů. Tábor se skládal jen ze tří velkých bílých plátěných stanů a jednoho malého. Ve stínu také bylo uvázáno několik velbloudů. Koryto s vodou měli nadosah, stejně tak pytle s krmivem.
Ze dvou stanů se vynořili čtyři mladí lidé. Zamířili k sudu s vodou (ne tou velbloudí, samozřejmě) a opláchli si tváře. Skupinku tvořili dva mladíci a dvě dívky, všichni podobného věku. Přiložili na doutnající ohniště a dali do něj velkou plechovou konev s vodou, aby se převařila. Uvařili si z ní čaj a z malého stanu se zásobami si přinesli snídani. Ta se skládala ze suchých chlebových placek a datlí.
Z největšího stanu vyšla žena středního věku a zamířila k ospalých mladým badatelům. Na nose jí seděly jemné obroučky brýlí a ve tmavých vlasech se jí objevovaly stříbrné nitky.
"Dobré ráno," pozdravila své žáky. Přisedla si k nim a vzala si svůj hrnek a svou porci jídla. Tohle skryté místo jim poskytlo skvělou příležitost k prvním vykopávkám, při kterých se měly uplatnit vědomosti získané na přednáškách. Profesorka Mary Thompsonová, která na univerzitě vyučovala historii, sem vzala své studenty, aby se pocvičili v archeologii. Zatím jim to vše šlo perfektně. Údolí jim zatím sice vydalo jen dvě vyrabované hrobky málo významných šlechticů, ale i přes to byli ti mladí plní energie a zvídavosti. Vykopávky zatím trvaly čtyři týdny; čtyři týdny rutinní práce a prozkoumávání skal.
Profesorka si prohlédla své čtyři studenty. Patřil mezi ně i její syn Roger. Jejich vztah nebyl nejlepší, strávili ve společných hádkách a rozepřích mnoho hodin. Nedokázali se spolu shodnout ani na maličkostech.
---

Po snídani si všichni vzali své pracovní pomůcky a rozeběhli se po údolí, prohledávat jeho kouty a odkrývat jeho tajemství. Roger se vyškrábal na skálu, kterou už nějakou dobu ohledával. William a Sára se jako vždy vydali společně na druhý konec údolí. Profesorka obcházela všechny a kontrolovala jejich práci.
Poslední z této pětice výzkumníků byla odvážná a sebevědomá dívka nesoucí jméno Lara Croft. Měla štíhlou atletickou postavu se silnými svaly. Po zádech jí jako vodopád stékaly její kaštanově hnědé dlouhé vlasy, které si spoutala do pevného copu. Od slunce měla do bronzova opálenou kůži. Měla velké plné rty a úzký nos. Její tváři vévodily dvě velké oříškově hnědé oči, zpoza kterých vyzařoval poklad velké inteligence.
Lara se právě pokoušela odstranit kameny, které se sesuly do jedné z krytých částí údolí. Natáhla si na ruce kvůli té práci kožené bezprstové rukavice. Práce to byla namáhavá a zdlouhavá. Slunce vystoupilo vysoko, než se Laře vůbec podařilo odvalit větší kameny. Sluneční paprsky jí žhnuly na krk a do očí jí vnikal prach, který při pohybu s kameny zvedala do vzduchu.
Na chvilku si sedla, aby si odpočinula. Lara, která měla také na svědomí předchozí objevy, byla pevně přesvědčená, že ta hora kamení je jen dobře zakamuflovaná hrobka.
Když se napila a snědla pár hrstí sušeného ovoce, protáhla si tělo ztuhlé namáhavou prací . Promnula si ruce a uchopila největší kámen. Musela ho převrátit, byl skoro větší jak ona. Zabrala vší silou a když ten kus skály padal k ní, uskočila.
Když se pak usadil prach, rozvířený dopadem masivu a Lara se mohla podívat na své dílo, ztuhla. Hleděla z očí do očí sfinze, jejíž obraz byl vytesán do hladkého povrchu skalní stěny.

Kterou modelku Lary Croft máte nejraději??

28. července 2007 v 19:48 | LaraHCroft |  Ankety a diskuze
Kterou modelku Lary Croft máte nejraději??

1. Otázka

28. července 2007 v 18:01 | LaraHCroft |  Historie blogu
Otázka zní " V kterém díle TR má Lara po celou dobu hraní zbraně???" ::::přemýšlejte:::: První kdo mi napíše správnou odpověď (poradím--ty TR jsou dva) dostane ode mě diplom:-) Odpovědi pište do komentářů. A tady jsou možnosti:
TR 1 - Staring Lara Croft
TR 1 - Unfinished bussines
TR 2 - Dagger of Xian
TR 2 - The Golden Mask
TR 3 - Adventures of Lara Croft
TR 3 - The lost Artifact
TR 4 - The last revelation
TR 5 - Chronicles
TR 6 - The Angel of Darkness
TR 6 - Action Adventure
TR 7 - Legend
TR - Anniversary

Mám další diplom!!!

27. července 2007 v 14:44 | LaraHCroft |  Historie blogu
Na blogu www.featuringlaracroft.blog.cz jsem využila své znalosti a zkušenosti o Laře a Tomb Raideru a zapojila jsem se do 1.hádanky, kterou jsem uhodla. Díky tomu jsem si od PájiCroft vysloužila tento krásný diplom. Děkuji!:-)

Další povídka:-)

26. července 2007 v 9:44 | LaraHCroft |  Povídky2
Jak to tak vypadá, zažijete s Larou daší literární dobrodružství. Další povídka je na cestě.
Setkáme s s Larou zase v její minulosti, tentokrát o pár let později na vykopávách v Egyptě.
Myslím, že se máte na co těšit!
Vaše LaraHCroft:-)

Co říkáte na můj blog?:-)

24. července 2007 v 14:26 | LaraHCroft |  Ankety a diskuze
Co říkáte na můj blog?:-)
Pište do komentářů. Nebo tu je nato jak ušitá diskuse Lara Croft Tomb Raider.

Bude? Nebude?

23. července 2007 v 15:48 | Charlie |  Zajímavosti
Bude nebo nebude TR8?
Při hledání na internetu jsem našla jeden zajímavý článek o tomhle tématu - tak jsem vám ho přeložila z angličtiny a teď jsem zvědavá na vaše názory...
DLOUHÉ ČEKÁNÍ ZAČALO...
Během užívání si těchto a jiných úžasných okamžiků, naše myšlenky odbočují k budoucnosti a k přemýšlení nad tím, co budoucnost možná přinese pro Laru.
Jeho vývoj trval tři roky, a nakonec Tomb Raider - Legend přinesl triumfální návrat světově nejznámější virtuální hrdinky. Ale jaké úkoly má pro ni Crystal Dynamics schované pro Laru na její další dobrodružství?
Přijde pokračování? Tahle otázka spočívá na rtech každého, kdo se dostal v TRL na jeho "zakončení na skále" s otevřeným koncem. Můžeme s jistotou předpokládat, že jsou plánovány další episody? "Já myslím že tu určitý předpoklad možný je," zní záhadná odpověď Morgana Greye.
Ale může dát jakoukoliv stopu, po které se hráči pídí? "To je to, v čem mě Eidos dohání k šílenství," směje se Gray. "Jediné, co k tomu mohu říct, je že bychom nikdy nezakončili TRL tak, jak jsme ho zakončili, kdybychom jej nezamýšleli vyřešit..."
Může to trvat rok, než se Lara vrátí; ale mohou to být také tři nebo dokonce pět let. Ale když objeví a prozkoumají každý čtvereční centimetr TRL, někteří hráči si lítostivě připustí - třeba jen sami pro sebe - že to opravdu působí jako věčnost...

Poznámky autorky k povídce

23. července 2007 v 10:23 | LaraHCroft |  Povídky2
Mám tu pár poznámek od autorky povídky o prvním dobrodružství Lary Croftové.
Zaprvé - autorkou této povídky je moje o dva roky starší sestra, kteá mi s blogem pomáhá a některé články jsou přímo od ní.
Zadruhé - autorka se také omlouvá za pár chybiček, co se jako vždy vloudily. Nějak se jí podařilo poplést data - takže děj se neodehrává v roce 1982, ale na začátku roku 1984, protože jinak by neodpovídal Lařin věk.
A zatřetí - další povídka možná bude následovat... napište mi do komentářů, jestli by se vám vyhlídka na ni zamlouvala.
A co se týče Lařina života a života jejích rodičů - Výrobci její životopis mění od jedné hry druhé, takže kdo ví, jak to s ní doopravdy bylo. Mimochodem, jeden její opravdu skvěle propracovaný životopis od MissCroft si můžete přečíst zde. Ověřovala jsem si s ním i nějaké informace při psaní mé povídky.
Skvělé zážitky s Larou vám přeje vaše LaraHCroft!

PRVNÍ DOBRODRUŽSTVÍ - Epilog: Tokakeriby

22. července 2007 v 13:19 | Charlie |  Povídky2
Lara při své při s horami možná prohrála bitvu, ale vyhrála válku. Kdyby měly hory oči, duše a mohly ovládat emoce, dusily by se teď vzteky při pohledu na skupinku lidí, kteří Laru téměř bez života vyhrabali ze sněhu a na nosítkách ji odnesli do své vesnice vzdálené pouhých třicet metrů. Do vesničky tak dobře skryté v horách, že ji Lara neviděla. Jenže při její hádce s hromadami hlíny, skal, kamenů a ledu ji vesničané zaslechli a vydali se jí na pomoc. Sice jí nerozuměli ani slovo, poznali však zoufalou naléhavost v jejím výkřiku.
---

Když se Lara o mnoho hodin později probudila a podařilo se jí zaostřit zrak, všimla si, že u ní sedí jakási žena. Neznala ji. Když si však ona žena uvědomila, že se Lara probrala, obličej se jí rozzářil radostí a svou hatmatilkou přivolala další ženu. Ta Laře přiložila k ústům šálek horkého nápoje - čaje. Lara hltavě pila, vypila ho až do dna a pak znovu usnula.
Když se probudila podruhé, cítila se již odpočatější. Žena, která u ní seděla, jí přinesla horkou polévku. Jídlo Laře dodalo další síly. Žena na ni neustále něco brebentila. Lara jí sice nerozuměla ani slovo, její hlas ji však uklidňoval a ukolébal ji ke spánku.
---

Po několika dnech se Lara zotavila natolik, že dokázala víc než jen spát a jíst. Vrátila se jí barva do tváří a její oči ožily. Vstala a začala se svými zachránci komunikovat. Podařilo se jí dorozumět se s nimi za pomoci různých gest, sdělila jim, kdo je a jak se sem dostala. Vesnice nesla název Tokakeriby, jak se Lara dozvěděla. Vesničané také zkontaktovali svět a dali vědět o tom, co se stalo.
Uplynulo sedm dní od chvíle, co Laru našli ve sněhu, když na pláni pod vískou přistálo soukromé letadlo Croftovy rodiny.
Piloti Laru vřele uvítali na palubě se slovy: "Vaši rodiče měli neskutečnou radost, když se dozvěděli, že žijete. Už se Vás nemohou dočkat." Lara jim poděkovala a když se usazovala v kabině a připoutávala se bezpečnostním pásem, usmívala se nad jejich slovy.
Lara posledních sedm dní hodně přemýšlela o tom, co se s ní v horách dělo. Ne, jejím rodičům se nebude líbit cesta, kterou si vybrala…
Laře se v očích zablýskly dva ohníčky. Už věděla, co chce, a byla připravená za to bojovat…


PRVNÍ DOBRODRUŽSTVÍ - Kapitola sedmá: Blízko smrti

22. července 2007 v 12:56 | Charlie |  Povídky2
Část první: Nekrolog
15. února 1984, Londýn

Lord Richard Hensingly Croft otevřel oči. Nový den ho uvítal se stejnou nostalgií a depresí, s jakou končil ten předchozí. Stejně tak se cítil i všechny ostatní dny od té chvíle, co se dozvěděl o tom neštěstí v horách. Svou dceru miloval nade vše, a byl si jistý, že má před sebou ještě dlouhou slibnou budoucnost.
Vstal ze své velké postele, na nohy si natáhl trepky a oblékl si svůj modrobíle pruhovaný župan. Pomalou chůzí se dostal do své koupelny. Všechno měl připravené - umývadlo i vodu a břitvu na holení, Winston na nic nezapomněl.
Započal svůj každodenní rituál - horká voda, pěna, břitva… když však pozvedl ruku s nástrojem ke své tváři, uvědomil si, jak strhaný má obličej. Pod unavenýma očima měl zřetelné kruhy, na čele se mu vyrojilo mnoho nových hlubokých vrásek. Za těch pár dní jako by zestárl o deset let, ve vlasech mu prosvítaly stříbrné chomáče.
Dokončil své holení a omyl si tváře. Kdyby mu Winston nepřipravil čisté oblečení, navlékl by na sebe cokoliv, na co by narazil.
Se zamyšleným výrazem se došoural do jídelny, kde mu Winston právě prostřel ke snídani. Poděkoval svému všudypřítomnému přítelovi za podporu a pomoc a usedl na své místo. Lord pohlédl na prázdnou židli vedle sebe. Od toho dne, co se dozvěděli tu strašnou zprávu snídal, obědval, večeřel i svačil sám. Jeho žena se psychicky zhroutila, a už několik dnů nevyšla z Lařina pokoje, do kterého se se svým smutkem uchýlila.
Pečlivě připravené snídaně se Richard skoro nedotkl. Jen usrkl trochu kávy ze svého šálku se zlatým lemováním a rozložil před sebou noviny, které mu Winston přinesl - nejnovější výtisk londýnského Kurýra. Zběžně je prolistoval. Jako každý den v nich byla zmínka i o havárii, jen se stárnutím oné zprávy se sloupek o ní stále zkracoval. Z původního dlouhého textu na první straně se scvrkl na krátký odstaveček někde uprostřed, který už nepřinášel žádné nové informace.
Co však Richarda zaujalo, by sloupec na předposlední straně, sloužící k uveřejňování nekrologů a oznámení o úmrtích. Přejel pohledem onu stranu a zarazil se zhruba uprostřed. Zrychlil se mu tep, když přečetl onen krátký odstavec, shrnující život jeho dcery do pár bezvýznamných vět. Když ho četl, po tváři mu sklouzla velká stříbrná slza.

"Dne 7.února roku 1984 zahynula
týden před svými šestnáctými narozeninami
Lara Hensingly Croftová, dcera lorda
Richarda Hensingly Crofta a lady Amélie
Croftové, při leteckém neštěstí v Himalájích.
Lara, která před časem nastoupila na střední
dívčí školu v Gordstonu, měla před sebou
slibnou budoucnost tenisové hvězdy. Byla to
ušlechtilá osobnost, skláníme se před její
památkou. Její rodiče, přátelé i příbuzní na
ni s láskou vzpomínají."

Ano. Lara opravdu uvízla v našich srdcích, pomyslel si lord Croft, když zavřel noviny a položil je na stůl. Navěky.

Část druhá: Závod se smrtí

Stejný den, Himaláje

Laře tělem projel závan mrazu a naskočila jí husí kůže, která však neměla nic společného s počasím. Zato však souvisela s nabitou zbraní a prstem na spoušti. To vše směřovalo někam doprostřed jejích zad. Lařin mozek během pár vteřin vykalkuloval možnosti, které se jí nabízely. Mohla se otočit s rukama nad hlavou, ale intuice jí napovídala, že to by nebyl zrovna nejlepší nápad.
V té chvilce zaslechla cvaknutí, značící odjištění zbraně; rozhodla se podle hesla "Kdo uteče vyhraje" a hbitým úskokem do strany a následným odkutálením se dostala za hromadu svázaných kůží. Tam si byla jistá, že na okamžik je bezpečí. Doufala, že do takových drahocenností střílet nebudou.
Jenomže to byla jen otázka vteřin, než ji objeví a vytáhnou ven.
Lara se rozhlédla kolem sebe. Okamžitě jí bylo jasné, že se dostala do rukou pašeráků, chránících své zboží a cennosti, protože kolem ní se válela spousta kůži především ze zvířat na pokraji vyhynutí a nějaké hledané cennosti a starožitnosti.
Uslyšela blížící se kroky a pak někdo řekl něco v nějaké hatmatilce, kterou Lara neznala. Pak mu někdo odpověděl, zřejmě z protějšího rohu místnosti. Lara si zpoza opasku vytáhla svůj lovecký nůž a chvilku čekala. Podle všeho byli dva. Kročeje se ozvaly ještě blíž. Lara zadržela dech; když vzhlédla vzhůru, dívala se přímo do hlavně zbraně, přes kterou ji spaloval pohled dvou šikmých očích ve zjizvené tváři.
Přežije silnější, zab nebo buď zabit… Svět se zatočil. Lara se vymrštila dopředu a zabodla nůž do útočníkova břicha. Ten, protože nečekal, že se jeho oběť odhodlá k boji, sám na svou obranu nepodnikl nic. Svalil se v křeči k zemi; Lara ho sice nezabila, protože přes tlustý kožich její nůž nepronikl příliš hluboko, přesto ho však smrtelně zranila. Přeskočila hromadu a skočila k druhému chlápkovi. Ten se vyděsil, když zahlédl šelmu v jejích očích. Jenže byl sebevědomý a pyšný na svou hrubou sílu. Byl ozbrojen pouze nožem, na rozdíl od svého druha. Zaútočil na Laru a svou vahou ji strhl k zemi. Snažil se jí dostat nožem ke krku. Lara však byla mnohem mrštnější, podařilo se jí vymanit se z jeho sevření a proříznout mu tepnu na krku jako první. Chlap zachroptěl a padl k zemi.
Laře krví proudil pravý adrenalin. V té chvíli jí ještě nebylo jasné, co udělala, věděla jen, že na tom visel její život. Vytáhla nůž z chlapova krku a otřela jeho zakrvácenou čepel do jeho kabátu. Pak si ho zastrčila zpět za opasek a vyšla ven na jasné světlo.
Když její oči přivykly na ten jas a Lara si uvědomila, na co se dívá, vyrazil jí na kůži studený pot, ačkoliv byla celá zadýchaná a v teplém oblečení jí bylo horko. Před ní stáli zády k ní čtyři chlápci úplně stejní jako ti uvnitř. Lara chtěla udělat pár kroků zpět a vrátit se do budovy, ale z nepozornosti špatně šlápla, na kluzkém zasněženém dláždění jí ujela noha a ona upadla.
Náraz na ni upozornil chlapy, kteří se právě zabývali vykládáním obsahu saní. Ti se otočili a když místo svých dvou přátel uviděli drobnou dívku, která měla navíc na naducané zelené bundě stopy tmavé krve a lovecký nůž u pasu,došlo jim, co se uvnitř stalo. Rychle z balíků vytáhli své samopaly. Museli však nejdříve najít zásobníky. Lara, které došlo o co jim jde a co se asi bude dít, se co nejrychleji zvedla a doklopýtala k bráně. Na svahu jí však znovu ujely nohy a ona se skutálela dolů do hlubokého sněhu. Zvedla se jak nejrychleji dovedla a snažila se prodrat sněhem pryč. Chlapi mezitím zjistili, co se stalo s jejich bratry - oba dva byli mrtví, a oba vinou té dračice. V srdcích jim zaplál plamen touhy po pomstě. Objevili zásobníky a umístily je na správná místa. Naskákali do saní a popohnali jaky. Vyjeli z brány a když zahlédli bezmocnou Laru , v očích jim zajiskřily ohníčky nenávisti. Zařičeli jako zvířata vzrušením z krvavého lovu. Jeden z nich zvedl kalašnikov a namířil ho kamsi k jasnému slunci. Údolím se odrážel příšerný zvuk, když vyprázdnil do vzduchu celý zásobník. Jenže to byla jeho osudová chyba.
Dva býci, jaci, byli po dlouhé cestě vyčerpaní a nyní byli rozrušení kvůli únavě a nedostatku potravy. Když jim uši zalehly oním strašlivým vřískotem smrti, který pro ně rány znamenaly, vyděsili se k smrti. V panice se snažili utéct z toho hrůzostrašného místa, naprosto neovladatelní. Lehké saně jim umožnily rychlý úprk. Hnali se přímo za nosem hlubokým sněhem, kvůli kterému neviděli kolem sebe, což ještě prohloubilo jejich strach. Řičeli hrůzou.
Lara, které srdce zběsile tlouklo prožívanou hrůzou, mohla jen sledovat, jak se šílená zvířata blíží s vřeštícím osazenstvem saní blíží k hluboké strži. Předtím sebevědomé lovce teď připoutala hrůza k jejich místům. Zběsile pádící zvířata nedokázala zabrzdit a býci přepadli přes okraj. Za nimi se zřítily saně. Poslední, co pašeráci zaslechli, byl šepot blížící se řeky Styx a pak vše pohltila tma.
---

Uplynulo šest hodin. Lara teď seděla v jeskyni, kterou pašeráci využívali při svých cestách. Našla i otýpku chrastí a hromádku dřeva, kterou se teď krmil oheň ohřívající Laře ruce a tváře. Myslí se jí plížily ozvěny hrůz z toho dne. I ona dnes měla mnohokrát zubatou v patách. Po chvíli se jí podařilo uspořádat si myšlenky a uklidnila se. V jasné a teplé záři ohně nakonec vyčerpaná usnula. Tuto noc se jí nic nezdálo, její spánek byl zasloužený klidný hluboký odpočinek vyčerpaných.
---

Druhý den ráno při snídani Lara zjistila, že její zásoby jsou stále prachmizerné. Když vyšla ven, aby si rozpustila trochu sněhu a napila se, přivítalo ji krvavě rudé slunce. Laře připomnělo události včerejšího dne. Uvědomila si, že ji jeho napětí a výjimečnost vzrušovala. Nebyla lačná po krvi jako mrtví pašeráci, ne, jí zachutnala chuť adrenalinu a nevšednost dobrodružství. Vzpomínky na napínavé okamžiky… Lara se usmála. Najednou jí bylo jasné, čím by ráda zaplnila své dny.
---

Lara předpokládala, že oni pašeráci pravděpodobně přijeli z nějaké civilizace. Vydala se proto v jejich stopách, jasně vyrytých do zmrzlého sněhu. Ty ji také taky docela zlehčovaly chůzi, protože už se nemusela brodit hlubokým sněhem. Lara první krok na své cestě udělala za svítání ; posledním ukončila dnešní pouť při západu slunce. Protože na dohled nebyl žádný vhodný úkryt, vyhrabala si zase díru do sněhu a schoulila se v ní do klubíčka.
---

Stejně jako ten předchozí den uplynul i ten následující. Jen s tou změnou, že Lara dorazila do další pašerácké jeskyně. Tam našla dokonce několik balíků sena. Zapálila další plamen na připravené hromádce dřeva. Jenže když se chystala vytáhnout z batohu jídlo, zjistila, že jí zbývaly poslední dva suchary. Jeden snědla; při usínání na balících pak doufala, že její cesta už nebude dlouhá.
---

Další den Lara posnídala poslední suchar a vydala se na cestu. Po dlouhé a vyčerpávající cestě došla do další jeskyně. V té už dokonce jeden obyvatel byl - hladem šílený vlk-samotář, který si pevně předsevzal, že ochutná Lařino maso. Ta ho však předběhla - vlk byl už tak slabý, že jí rychle podlehl. Lara, zoufalá hlady, přemohla svůj odpor k mršině a stáhla ji z kůže. Z několika pevnějších klacků si pak nad ohništěm vytvořila jakýsi improvizovaný rošt, na kterém pak vlka upekla. Byl kost a kůže, mnoho masa z něj nebylo a tak Lara usínala skoro stejně hladová, jako když se ráno probudila.
---

Další dny uplynuly úplně stejně. Lara se hladová vzbudila a ještě hladovější šla spát.
Začaly jí rychle ubývat síly. Pohubla, vpadly jí tváře a její obličej dostal šedavý nádech. Dopředu už jí poháněla jen vůle vytrvat a nepohlednout, vymanit se ze zajetí hor.
---

Nastal čtrnáctý den od havárie. Lara se za jeho úsvitu probudila a vyhrabala se ze své díry ve sněhu. Byla celá prokřehlá a vyčerpaná, spánek jí mnoho sil nepřidal. Hlad už ani necítila. Nevšímala si něžného uvítání od slunce, jeho hřejivé paprsky lechtající jí na tváři nevnímala. Nabrala si plné ruce sněhu a nacpala si ho do úst. Ta ledová krmě, lehká a nicotná jako vzduch, jí sklouzla jícnem do žaludku a tam se rozpustila. Lařiny útroby jako by spaloval oheň hladu. Když Lara vykročila, nevnímala svět kolem sebe, zůstala uzavřená ve své mysli se svými myšlenkami. Celý den se pomalu vyčerpaně ploužila vyjetou trasou saní.
Slunce se přeneslo přes celou oblohu a pomalu se chystalo ke spánku, když se odnikud přihnaly mraky a zakryly ho. Lara se zastavila. Opravdu támhle viděla zablyštění kovu, slyšela zvuk brousku přejíždějícího ostří? Ne, to si s ní jen pohrávala její zjitřená fantazie. Lara padla na kolena. Byla úplně vyčerpaná, už neměla sílu jít dál. Ze zešedlé oblohy se k ní pomalu začaly snášet lehounké vločky, bezcitné krásky, které jí tály na teplých tvářích. Lara padla do sněhu. Popolezla ještě o kus dopředu, ale neměla sílu pokračovat. Byla unavená a byla jí strašná zima. Zavíraly se jí oči, chtělo se jí spát. Věděla ale, že usnout nesmí. Otočila se na záda a rozhlédla se okolo po zlověstných horách, které se jí snažily pokořit. Zakřičela na ně:
"JÁ SVŮJ BOJ JEŠTĚ NEVZDALA!"
Těch pět slov jako by jí dodalo sílu; otočila se znovu na břicho a po čtyřech se doplazila co nejdále dokázala. Ona ty hory přemůže, nedostanou ji… myšlenky jí vířily hlavou jako šílené. Jenže najednou se jejich vír začal zpomalovat. Laru najednou napadlo, že ten sníh vlastně ani tolik nestudí… že leží v teplých poduškách, hukot větru vnímala jako krásnou píseň a ona pomalu odplula na křídlech spánku…

Mám problémy s PC

20. července 2007 v 21:21 | LaraHCroft |  Historie blogu
Na mém PC odešla grafika takže nevím jak dlouho to bude trvat než to spravím. Ale někdy se dostanu na jiný počítač takže sem něco občas přidám. Ale Soutěž o nej obrázek se vyhlásí to se nebojte. Vaše LaraHCroft:-)
Closeup

PRVNÍ DOBRODRUŽSTVÍ - Kapitola šestá: Opuštěný klášter

19. července 2007 v 21:44 | Charlie |  Povídky2
Lara vstala, držíc se rukama okraje skály. Ten pohled ji napumpoval chutí do života a jejím tělem se rozlila silná vlna nové síly, objevevivší se bůhví kde. Závan větru si pohrával s její šálou. Lara shlížela do hlubokého údolí…a přímo pod ní se rozprostíral dokonale chráněný komplex budov jakéhosi starého kláštera.
Pak si uvědomila, že přímo pod ní jsou do sály vytesané jakési hrubé schody. Opatrně po nich slezla, hrabajíc rukama ve sněhu při hledání opory pro své ruce při sestupu.
Potom se Lařiny nohy dotkly tvrdé kamenné podlahy pokryté sněhem a ona přešla ke kamennému zábradlí. rozhlédla se po zasněžených střechách. V některých zely díry. Klášter nebyl příliš rozlehlý, jeho budovy se tísnily na jedné stěně protáhlého horského průsmyku. Byl obklopen horami a k jedné z nich přistaven - k té, kterou Lara zdolala.
Lara stála na jakési věži, sloužící zřejmě ke strážním účelům. Když se vynadívala na několik velkých kamenných budov a jejich pár dalších umně přistavěných dřevěných sestřiček, všimla si, že do skály vedou krásně malované dveře. Uchopila je za madlo a zatáhla směrem k sobě. Dveře se bez problému otevřely, jen lehce zavrzaly, jako by dávaly najevo nelibost nad tím rušením jejich klidu.
Lara následovala chodbičku za nimi, krátkou a zakončenou schodištěm vedoucím dolů. Opatrně po něm sešla. Nebylo nijak dlouhé, jen ji přivedlo do další chodbičky. Ta vyústila do malé komůrky ve věži, jejíž zdi byly ověšeny jakýmisi dřevěnými válečky různých velikostí. Některé z nich byly krásně pomalované ornamenty. Když Lara zvědavě k jednomu z nich natáhla ruku, aby se jej dotkla, zaskřípěla pod ní napůl ztrouchnivělá dřevěná podlaha.
Lara si všimla, že uprostřed místnosti začíná točité schodiště vedoucí kamsi dolů. Opatrně vyzkoušela několik schodů, a když si byla jistá, že ji udrží, pomalu sestupovala dolů. Sešla po nich do další, větší místnosti. V ní stál starý pracovní stůl pokapaný voskem. Stěny byly obložené policemi, ty však byly prázdné, až na pár rozpadlých svitků. Kromě pár kusů plesnivé látky v místnosti nic nebylo. Lara pokračovala níž. Prošla další místností - ta však byla úplně prázdná. Po točitém schodišti pak sešla až do větší haly - plné dalších schodišť a chodbiček.
Lara si jednu z nich vybrala. V chodbičce potkávala také desítky dveří. Když jedny ze zvědavosti otevřela, dostala se do malé komůrky, ve které stál železná postel a v rohu se tísnilo umývadlo. Z okna s okenicemi vymlácenými větrem sem proudil mrazivý vítr. Lara se rychle vrátila do chodbičky a pokračovala jí. N jejím konci ji uvítaly další krásné dveře - pomalované i vyřezávané nejrůznějšími symboly. Když je otevřela - tentokrát to nijak nekomentovaly - se před ní objevila pěkná velká místnost. Poměrně světlá, díky řadě oken (tentokrát s neporušenými okenicemi). Přímo naproti vstupním byly další dvoukřídlé dveře, stejně krásně zdobené.
Lara musela vynaložit více síly než na ty předchozí, aby je mohla otevřít. Dostala se jimi na prostornou terasu. Když se podívala přes zábradlí do údolí, vyděsila se, protože pod ní zela průrva hodně hluboká. Klášter byl postaven na bezpečném místě, schovaný před světem. Jenže ani tak se nedokázal schovat před komunistickými vojsky Mao-CeTunga, které ho před třiceti lety připravily o obyvatele.
Lary se zmocnila jakási nostalgie, když si tohle uvědomila. Vrátila se zpět do velké místnosti. Všimla si zvláštního krbu uprostřed, ještě plného ohořelých kusů dřeva. Rychle ještě škrtla zápalkou a když jí teplý vzduch ožehl tváře, upadla do hlubokého spánku, zachumlaná do svého spacáku a deky.
---

Slunce odvalilo svůj kotouč za horizont. Vrcholky hor, odrážející jeho paprsky, bez něj zesmutněly a zahalily se do tmavých odstínů modré. Od ledových krystalků se odrážela křišťálově jasná noční obloha, plná hvězd, které hlídala bledá Luna. A v tom místě a čase, v ukrytém opuštěném chrámu, v modlitebně plné duchů ukradených modlitebních mlýnků a ozvěn vyslyšených i hluchých modliteb, spala Lara hlubokým spánkem vyčerpaných. A snila.
Její myslí se proháněly stovky obrázků neprobádaných míst, tisíce neodhalených tajemství. Svádělo ji to, přitahovalo a dráždilo. Chtěla se dotknout těch vzrušujících idejí, ale nedosáhla na ně. Chtěla je pocítit na vlastní kůži. V Lařině duši se usadilo její nové já a zapustilo kořeny. Probudila se v ní ta sebevědomá, hloubavá a po dobrodružství toužící osoba. Za téhle temné noci, mezi vrcholky hor tvořících střechu světa, se Lara změnila.
---

Když se Lara po mnoha hodinách probudila a vyšla na terasu ozářenou slunečními paprsky, zjistila, že slunce už stojí vysoko nad obzorem. Spala opravdu dlouho, ale už to hodně potřebovala. Po spánku se cítila osvěžená, tělem jí proudila nová síla, přestože se jí žaludek svíral hlady. Sbalila si své věci do batohu a vzala si ho na záda. Přestože jí tohle místo poskytovalo skvělé útočiště, měla jakési neblahé tušení. Raději si proto své věci vzala s sebou, a vydala se na obchůzku chrámu.
Prošla chodbičkou zpět do haly a po zchátralém schodišti sešla dolů do přízemí. Prošla několika dalšími chodbami, až se dostala do jakési velké místnosti; její stěny byly obložené policemi pokrytými prachem a hliněnými nádobami. Po zemi se válely střepy. Lara odklopila víko jedné z nádob, byla však až na pár nečistot prázdná. Uprostřed místnosti stálo ohniště, přizpůsobené k vaření. Lara byla v kuchyni.
Dalším vchodem vešla do malé místnosti přiléhající ke kuchyni. Když se rozhlédla kolem sebe, strnula úžasem.
---

Z druhé strany údolí se blížily saně tažené jaky. Na balících pašovaných drahých kůží leželo šest mužů, oblečených taktéž do kožených kabátců. Na hlavách měli chlupaté beranice z ovčí kůže. Byli to Asiaté, což bylo poznat podle jejich úzkých šikmých očí a tmavých vlasů. Z jedné kůže čouhaly hlavně a pažby nebezpečně vyhlížejících nástrojů od inženýra Kalašnikova. Byla to skupinka pašeráků, která se právě chystala ukrýt své drahocenné zboží na chráněné místo. Zboží, za které hodlali získat tučné zisky a hodně jim na něm záleželo.
---
Lara, nevědíc o blížící hrozbě, se vrhla k polici zpola naplněné jídlem. Spíž sice obsahovala jen dlouhodobě uchovatelné potraviny, jako solené vepřové a lunchmeat v konzervách a velké množství sucharů, ale tím Lara rozhodně neopovrhla. Musela se sice spokojit jen s těmi suchary, protože nemohla otevřít plechovky bez háčků a otvíráků, ale i tak cítila nový příval síly. Když umlčela nenasytný žaludek, přitáhla si batoh a nacpala do něj suchary. Sice jich moc nebylo, ale Lara byla vděčná i za tu trochu.
Když později vešla na malé nádvoříčko, přemítala nad tím, komu ony zásoby patřily. Předpokládala - to protože byly tak skrovné - že ať je připravil kdokoliv, už dlouho tohle místo nenavštívil. Netušila, jak hluboce se mýlila.
---
Saně vyjely strmou cestou do kopce a přijely k bráně do kláštera. Dva muži vystoupili a rozevřeli její křídla. Pak se vrátili do saní a ty pokračovaly ve své cestě.
---
Lara otevřela dveře vedoucí do druhé kamenné budovy. Prošla úzkou uličkou, otevřela dveře na jejím konci a strnula. I přes zavřené okenice, bránící slunečním paprskům vstup do místnosti, poznala, na co se dívá.
Nevěděla, jak dlouho stála před těmi drahocennostmi. Najednou se za ní ozvaly kroky a cvaknutí. Ten zvuk Lara znala. Někdo odjistil zbraň. A podle mrazení v zátylku jí bylo jasné, že protentokrát je terčem ona sama.

Outfity v TR Legend

18. července 2007 v 19:17 | LaraHCroft |  Tomb Raider 7 Legend
TOMB RAIDER LEGEND - Outfity ze hry


LEGEND
Lokace: Bolívie (od začátku hry automaticky)
  • Béžový komplet, krátké tričko a k tomu kraťasy. Boty černé, ponožky bílé. Klasický Legend Outfit.




LEGEND UNION JACK
Získání: sebrání všech stříbrných secretů v Bolívii
  • Místo béžového kompletu Lara zaměnila vršek za modré tričko se britským znakem - jinak řečeno "Union Jack".



LEGEND BLACK
Získání: sebrání všech stříbrných secretů v Lařině sídle
  • Tentokrát celá v černém.



LEGEND BLUE
Získání: všechny secrety v Peru
  • Název mluví za sebe. Celá v modrém. Okraje tvoří bílý proužek.



LEGEND PINK
Získání: všechny secrety v Ghaně
  • Velice netradiční barva pro Laru. Je to oblek, u kterého nechápu, koho za tím stolem napadl...



BIKER
Lokace: Anglie (automaticky)
  • Černočervenošedá motorkářská kombinéza značky Ducati. Na tmavou Anglii se hodí dokonale.



BIKER RED JACKET
Získání: sebrání všech stříbrných secretů v Anglii
  • Podobná kombinéza jako ta, kterou získáte automaticky na začátku Anglie, akorát tahle má červený vršet a i trochu jinak řešené pruhy.



BIKER NO JACKET
Získání: sebráním všech stříbrných a zlatých secretů v Anglii
  • Tentokrát se jedná o verzi bez motorkářské bundičky. Čistě a jednoduše kožené kalhoty a šedé tričko.




EVENING RIPPED
Lokace: Japonsko (automaticky)
  • Černé, velice odvážné šaty. Původní verze byla bez rozparků, Lara si šaty roztrhla, aby tam mohla mít futrále se zbraněmi.



EVENING RED
Získání: za všechny stříbrné secrety v Japonsku
  • Ty samé šaty, akorát v červeném provedení.



CLASSIC
Lokace: Peru (automaticky)
  • Napodobenina Lařina klasického outfitu - zelené tílko a hnědé šortky.


CLASSIC GREY
Získání: za všechny zlaté secrety v Ghaně
  • Obdoba klasického Lařina obleku, až na to, že je v šedivém provedení. Kraťasy mají dokonce lehký kostičkovaný vzor.


WINTER
Lokace: Kazachkstán (automaticky)
  • Béžový zimný oblek. Bunda vypadá jako ta, kterou nosí piloti, má bílý kožíšek.


WINTER NO COAT
Získání: jakmile dohrajete Kazachstán
  • Jakoby těch verzí už nebylo dost. No prostě Winter oblek bez bundy. Místo toho modrý svetr.

WINTER ORANGE
Získání: za všechny stříbrné secrety v Nepálu
  • Podobný zimní outfit jako klasický, jenže tento je světlejší, zbarvený do béžova (tvůrci ho nazývají "orange" jako oranžový, ale já tam tedy moc oranžové nevidím... maximálně pod bundou má oranžový svetr)


WINTER ORANGE NO COAT
Získání: za všechny stříbrné secrety ve hře
  • Oranžový svetr pod bundou. Druhá verze pro Winter orange. Lepší než to, co teď přijde, což se mi k Laře vůbec nehodí...


WINTER PINK
Získání: za úspěšný timetrial v Nepálu
  • Růžová verze zimního obleku. Kalhoty jsou daleko tmavší než v předešlých verzích a navíc mají po stranách růžový pruh. Nevím, co tvůrci "berou" a koho napadlo dávat Laru dohromady s touto barvou, protože je na ní jak pěst na oko.


WINTER PINK NO COAT
Získání: za úspěšný timetrial v Peru
  • Růžový zimní outfit bez bundy, čili růžový svetr.


CATSUIT
Získání: zlaté secrety v Japonsku
  • Kočičí oblek... Lara ho oblékla již několikrát. Prvně v Tomb Raider 3 a poté i v Tomb Raider Chronicles. Samozřejmě rozdíl je, že v těchto dvou TR byl kočičí oblek automatický bez možnosti výběru.


SNOWSUIT
Získání: zlaté secrety v Nepálu
  • Název mluví za sebe. Snowsuit = sněžný oblek, doslova. Použití je tedy jednoznačné - chlad, zima, sníh, hory...


SUIT
Získání: zlaté secrety v Lařině sídle
  • Naprosto netradiční oblečení pro Laru. Společenské kalhoty, košile a sako... V tmavém provedení. Kdo máte rádi kancelářský styl oblékání, jistě si tento outfit oblíbíte. Můžete se v něm klidně prohánět Ghanou, kancelářemi v Japonsku, nebo si ho vzít mezi nepoučitelné Nepálce.


SUIT CREAM
Získání: za všechny stříbrné a zlaté secrety v Lařině sídle
  • Společnský oblek v krémovém provedení. Pro ty, kteří mají radši světlejší barvy jak dělaný.


SPECIAL FORCES
Získání: zlaté secrety v Nepálu
  • Maskáčově zelená kombinéza s černou neprůstřelnou vestou. Krása. Můj nejoblíbenější kousek.

SPECIAL FORCES URBAN
Získání: zlaté secrety v Anglii
  • Taky krásný, změna je v barvách maskáče ze zelené na černo-šedo-bílou.

GOTH
Získání: úspěšný timetrial v Anglii
  • Název outfitu je zcela dostačující. Zkrátka Lara v gotické verzi.

GOTH LACE SHIRT
Získání: timetrial v Japonsku
  • Stené, akorát bez bundy. Tento outfit není vůbec špatný, až na ty zmalované oči, jak je gotici mívají.

SPORT
Získání: všechny zlaté secrety v Bolívii
  • Sportovní komplet v modrém. Hodí se na prozkoumávání Lařina sídla.


SPORT GREEN
Získání: timetrial v Bolívii
  • Sportovní komplet v zelené barvě. Taktéž se hodí do Lařina sídla. Patří k outfitům, u kterých nechápu, proč je do hry vlastně vývojáři dali.


SWIMSUIT
Získání: po dokončení příběhové linie a za všechny timetrialy ve hře
  • Jednoduché bílé plavky, které získáte ale až po podstivém odehrání hry a všech timetrialů... což mě samotnou trochu odrazuje.


SWIMSUIT BLACK
Získání: po dokončení příběhové linie, všech timetrialů ve hře a sebrání všech zlatých secretů
  • Také plavky, akorát v černé barvě s nějakým zlatým vzorem. Získání je ještě o něco těžší než u plavek bílých... na to, že si je oblečete na pět minut do bazénu, myslím až moc velké úsilí na získání.


AMANDA
Získání: za timetrial v Ghaně
  • Pro milovníky Amandy - můžete si ji vzít na hraní místo Lary. Její základní outfit.


AMANDA WINTER
Získání: timetrial v Kazachstánu
  • Zimní verze Amandy. Když se vypravíte třeba do Kazachstánu nebo Nepálu, tak aby vám nebyla zima... Tvůrci zkrátka mysleli na vše.